"V hudbě život Čechů..." Tvůrce české národní hudby Bedřich Smetana byl mimořádnou osobností nejen svým dílem, ale i svým lidským osudem. Narodil se 2. března 1824 v Litomyšli v rodině sládka zámeckého pivovaru Františka Smetany jako dlouho očekávaný syn. Jeho výjimečné hudební nadání se projevilo velice záhy. Otec, sám vášnivý hudební amatér, zasvětil syna do elementárních hudebních základů, když mu byly čtyři roky. Již v pěti letech hrál na housle, v šesti na klavír a v osmi složil svou první skladbu. Středoškolské vzdělání získal Smetana v Jihlavě, v Německém Brodě, v Praze a na premonstrátském gymnáziu v Plzni, po jehož absolvování se věnoval již jen hudbě. Po svízelných existenčních začátcích nastoupil v letech 1844-1847 na doporučení ředitele pražské konzervatoře Bedřicha Kittla jako domácí učitel hry na klavír u hraběte Leopolda Thuna v Benátkách nad Jizerou. V té době také intenzívně studoval kompozici a virtuózní hru na klavír v Hudebně vzdělávacím ústavu vynikajícího pražského pedagoga Josefa Proksche.
 
Bouřlivý rok 1848 zastihl mladého skladatele jako stoupence revolučního hnutí. Bojovníkům za ideály pokroku věnoval Pochod národní gardy a Pochod studentských legií. V říjnu téhož roku otevřel vlastní hudební ústav v domě na rohu Staroměstského náměstí a Železné ulice, který se stal záhy významným muzikantským centrem. Smetana se brzy prosadil v pražském hudebním životě jako vynikající klavírista, komorní hráč i dirigent. Jeho uměleckým přítelem a rádcem mu byl slavný pianista Ferenc Liszt, se kterým ho pojily velmi přátelské vztahy. V roce 1849 pojal za choť klavíristku Kateřinu Kolářovou. Dala Smetanovi čtyři dcerušky, z nichž bohužel tři v průběhu let 1854-56 zemřely. Jeho smutek a vroucí vzpomínka na nejstarší, mimořádně hudebně nadanou a milovanou dceru Bedřišku, která zemřela ve čtyřech letech, daly na podzim 1855 vznik Klavírnímu triu g moll. Roku 1856 přijal Smetana především z existenčních důvodů nabídku ze švédského Göteborgu, kde pak po pět let působil jako ředitel filharmonického spolku, dirigent, skladatel a klavírní virtuoz. Ačkoliv zde měl úspěch, jeho osobní neštěstí pokračovalo onemocněním a úmrtím manželky Kateřiny v Drážďanech roku 1859 na cestě z Göteborgu domů, po necelých deseti letech manželství. Krizi svých rodinných poměrů vyřešil Smetana uprostřed roku 1860 uzavřením nového sňatku s mladou a duchaplnou Bettinou Ferdinandiovou. Během svého pobytu ve Švédsku složil tři symfonické básně Richard III. 1858, Valdštýnův tábor 1859 a Hakon Jarl na námět dramatické básně Adama Oehlenschlägera, 1861 i četné klavírní skladby.
 
Po pádu Bachova absolutismu se Bedřich Smetana vrátil do Prahy natrvalo. Byl neúnavně činorodý jako ředitel hudebního ústavu, hudební referent "Národních listů" i jako dirigent. V roce 1863-65 se stal sbormistrem pražského pěveckého spolku Hlahol, byl zvolen do čela Hudebního odboru Umělecké besedy a pečoval mj. též o hudební část památné oslavy 300. narozenin Shakespearových, která se konala 23. 4. 1864 a k níž složil vzletný Slavnostní pochod a nastudoval Berliozovu symfonii se sóly a sbory Romeo a Julie. Byl rovněž tvůrcem programů prvních pražských abonentních koncertů na Žofíně, 28. prosince 1864, 4. března a 16. května 1865, na kterých vystoupil jako sólista i dirigent, a které se staly významnou součástí kulturní Prahy. Kapelníkem Prozatímního divadla, kde setrval až do roku 1874, byl Smetana jmenován v roce 1866. Během svého působení usiloval povznést českou operní scénu na úroveň velkých evropských operních divadel. Jeho promýšlená dramaturgie směřovala k provádění děl světových klasiků operní tvorby, Glucka, Mozarta ad., a operní tvorby domácích autorů Blodka, Šebora, Rozkošného a Hřímalého, vedla však i k seznámení s operami některých slovanských autorů, např. Glinky a Moniuszka. Hlavním tvůrčím činem této doby z dnešního hlediska je ovšem zejména uvedení jeho prvních oper k libretům Karla Sabiny, Braniboři v Čechách, premiéra 5. ledna 1866) a Prodaná nevěsta, jejíž premiéra se konala 30. května 1866. V tomto období složil také tři sbory: Tři jezdce, Odrodilce a Píseň českou.
 
Mimořádnou událostí v českém životě bylo slavnostní položení základního kamene pro stavbu Národního divadla 16. května 1868. Součástí slavností byla premiéra Smetanovy opery Dalibor v Novoměstském divadle. 11. června 1881 bylo Národní divadlo slavnostně otevřeno premiérou Smetanovy opery Libuše. Po zničujícím požáru téhož roku bylo Národní divadlo obnoveno a otevřeno 18. listopadu 1883, opět slavnostním představením opery Libuše.
 
Obklopen intrikami i malostí tehdejšího pražského uměleckého prostředí Smetana navíc onemocněl vážnou nervovou chorobou, která na podzim 1874 vyústila v úplné ohluchnutí. Uchýlil se proto k dceři Žofii do Jabkenic, své práce se však nevzdal. Idylické prostředí jabkenické myslivny a okolní přírody bylo svědkem vrcholné tvorby hluchého mistra: v letech 1874-1879 tu vznikl cyklus symfonických básní Má vlast, ve světové hudební literatuře ojedinělý svým rozsahem a vzájemnou vnitřní vazbou (první souborné provedení 5. listopadu 1882), opery Hubička, Tajemství a Čertova stěna, slavný smyčcový kvartet e moll Z mého života, duo pro housle a klavír Z domoviny, klavírní cykly Sny a České tance, mužský sbor Věno, Večerní písně na verše Vítězslava Hálka a Pražský karneval, který byl posledním autorovým dokončeným dílem. Z opery Viola zbyl jen nepatrný zlomek, neboť rychle pokračující choroba znemožnila jeho další práci. Svůj věk dožil v pražském ústavu pro choromyslné, kde 12. května 1884 zemřel a byl pochován na Vyšehradském hřbitově.
 
Dílo Bedřicha Smetany se stalo stěžejním pilířem moderní české hudební tvorby a hudebně dramatického umění a řadí jej mezi nejvýznamnější skladatele 19. století.