HOLOUBEK – PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET, www.prazskykomornibalet.cz
Tanečně – vzdělávací pořad Pražského komorního baletu pro studenty II. stupně základních škol, středních škol a konzervatoří s moderací a diskusí. Délka pořadu: 70 minut bez pauzy.
Ej lásko
Choreografie: Petr Zuska, hudba: Jiří Pavlica, scéna: Petr Zuska, kostýmy: Roman Šolc, světelný design: Pavel Kremlík, Petr Zuska, nastudování: Aleksander Katsapov. Tančí: 5 tanečníků. Délka: 20 minut.
Choreografie Petra Zusky na motivy starých lidových písní v podání Jiřího Pavlici a kapely Hradišťan.
„Lidová píseň a poezie a vlastně etnická hudba všeobecně je jakousi červenou nití, která se vine mou tvorbou od samotných začátků. Je pro mne obrovskou inspirací a zřejmě se k ní budu vždy znovu vracet. Cítím tam omamnou a drásající vůni našich kořenů, radost a lásku jdoucí ruku v ruce s bolestí a smrtí, osudovou návaznost na něco ryzího a archetypálního uvnitř nás, co díky bohu často ani po staletích nemizí…“ doplňuje Petr Zuska.
Růže – výběr písní
Choreografie: Petr Zuska, hudba: Jiří Tichota a Spirituál kvintet (výběr písní z alba „Písničky z roku raz dva“), kostýmy: Roman Šolc, světelný desing: Pavel Kremlík, Petr Zuska, nastudování a asistent choreografie: Linda Svidró. Tančí: 8 tanečníků. Délka: 10 minut.
Album „Písničky z roku raz dva“ je myslím úplně první LP deskou skupiny Spirituál kvintet. V té době většina z jejích členů – tvůrců i interpretů – sotva odrostla teenagerovským letům. Moje osobní, pochopitelně o mnoho let pozdější zkušenost s písněmi na této desce, se výrazně váže na mé rané platonické a erotické srdeční záležitosti. Ač se zde jedná o úpravy českých, německých, francouzských či skotských balad z dávných časů, celá věc je velice úzce spjata s mládím, a to i z hlediska poetiky veršů. Má „variace“ na toto téma byla v roce 2010 věnována právě mladým interpretům – čerstvým absolventům pražské Taneční konzervatoře. A teď je tomu díky bohu nejinak v rámci úzké spolupráce Pražského komorního baletu se studenty Tanečního centra Praha. Opět jde více méně o teenagery, kteří mají ve vínku přirozenou čistotu a upřímnost, humor i naivitu a hlavně lásku. Lásku, která se stane „růží“- leitmotivem a titulem tohoto kousku, jelikož stejně jako láska je obdařena květy, které voní a zároveň trny, které zraňují.
HOLOUBEK
Choreografie: Pavel Šmok, hudba: Antonín Dvořák, nastudování: Kateřina Dedková – Franková, asistent nastudování: Igor Vejsada, kostýmy: Petra Lebdušková podle původních návrhů Věry Mejtové, scéna: Petra Lebdušková podle původních návrhů Milana Čecha. Délka: 20 minut.
Holoubek je známou baladou Karla Jaromíra Erbena, na jejíž motivy napsal Antonín Dvořák v roce 1896 ve Žďáře tuto stejnojmennou symfonickou báseň. Mladá žena, která otráví svého manžela kvůli mladšímu nápadníkovi prožívá kruté výčitky svědomí, které ji nakonec doženou k sebevraždě. Pavel Šmok k premiéře Holoubka v roce 1993 uvedl: „Dvořák ve svém Holoubkovi nesleduje Erbenovu baladu nijak ‚doslovně'. Proto ani moje taneční ztvárnění ‚nevypráví' děj přímočaře. Zvolil jsem tu formu ‚divadla na divadle' a zasadil příběh do prostředí podivného masopustu: příběh se proměňuje jakoby ve vdovin zlý sen, noční můru, a něžný holoubek ve smrtihlava.“ Vladimír Vašut se v knize „Pavel Šmok na přeskáčku“ k Holoubkovi vyjadřuje takto: „Holoubka považuji za jeden z vrcholných Šmokových dramaturgických výkonů (a že jich bylo, vždyť drtivou většinu libret si napsal sám!). Bláznivý a třeštivý živel výhružných a potměšilých maškar dějem nejen provází a nejen člení příběh do různých "reálných“ a fantazijních sekvencí, ale zároveň děj tmelí; funguje tu rovněž na způsob filmového stři