Sto let dadaismu

Je tomu sto let, kdy mladí umělci a literáti z různých zemí otevřeli v únoru roku 1916 v Curychu kabaret Voltaire. Založení tohoto kabaretu, jehož jméno mělo symbolizovat svobodu ducha, se považuje za počátek hnutí dada, uměleckého hnutí, které se významně zapsalo do dějin moderního umění.

Vznik Dadaismu

Dadaismus našel svůj projev v literatuře, ve výtvarném umění i v divadle. Mezi jeho hlavní představitele patří francouzský básník rumunského původu Tristan Tzara, němečtí básníci a spisovatelé Hugo Ball, Richard Huelsenbeck a Walter Mehring, dále francouzský malíř a básník Francis Picabia, Philippe Soupault – básník a spisovatel francouzského původu a německo-francouzský sochař a malíř Hans Arp. Za předchůdce dadaistů je všeobecně považován slavný německý básník Christian Morgenstern, který byl mistrem slovních hříček často seskupených do vizuálních obrazů. Dadaismus, dnes pokládaný za umělecký směr, byl brán spíše jako způsob života. Na rozdíl od uměleckých a literárních směrů, které mu předcházely, se těšil široké mezinárodní podpoře, a to přesto, že za ním nestála žádná pevná organizace.

Není zcela jasné, jak název dada vznikl. Údajně tehdy jeden z umělců otevřel francouzsko-německý slovník a nůž zabodl do náhodného výrazu – „dada”, což je ve francouzštině dětský výraz pro houpacího koně. Náhoda se stala ostatně jedním z hlavních principů dadaismu. Dalšími jsou provokace, absurdita, humor a uvolnění fantazie. Umělci nebrali v úvahu logiku, morálku ani konvence. Snažili se vytvářet provokativní antiumění a odmítali každý estetický systém. Dadaisté v čele s Tristanem Tzarou protestovali proti zažitým buržoazním konvencím a nesmyslné válce. Soudobý svět chápali jako neuspořádaný chaos a pokoušeli se změnit vše, co bylo v praktickém životě považováno za nedotknutelné. Byli přesvědčeni, že i náhodně vytvořené dílo může být stejně krásné jako to promyšlené a technicky zvládnuté.

Dobře vystihuje podstatu tohoto uměleckého směru první kapitola knihy D. Elgara Dadaismus:

Ve svém druhém vydání, které se objevilo v prosinci 1919, položil berlínský časopis „Der Dada“ čtenářům otázku „Co je dada?“ a zároveň naznačil řadu možných i nemožných odpovědí sahajících od „umění“ k „protipožárnímu pojištění“. Dotazník byl ukončen další otázkou: „Nebo to není vůbec nic, jinými slovy všechno?“ Bylo to právě toto hodnocení, odmítající se jakkoli se vázat, které nejvíce odpovídalo cílům a duchu dada. Formulace naráží především na protiklady, které dadaisté s velkým potěšením propagovali.

Konec dadaismu

Kolem roku 1923 se dadaistické hnutí postupně transformovalo v surrealismus, jelikož mnoho autorů, kteří se hnutí účastnili, pokládalo dadaismus za nedostačující. Platí to především pro významného básníka a teoretika André Bretona, který se účastnil hnutí dada v Paříži. Breton se od něj posléze distancoval a stal se zakladatelem jednoho z nejpodstatnějších kulturních hnutí moderní doby: surrealismu.

André Breton je také společně s Philippem Soupaultem autorem zřejmě vůbec prvních tzv. automatických textů, které vyšly v knize Magnetická pole v roce 1919. Magnetická pole datem sice spadají ještě do dadaistického období, ale jsou všeobecně považovány za vůbec první literární projev surrealismu. Od roku 2014 existuje tato legendární kniha také v českém překladu od básníka Petra Krále.

Rovněž i sám Tristan Tzara se po období dlouholeté nevraživosti vůči surrealismu k němu připojil kolem roku 1930.

Dadaismus na scéně

Dadaismus byl především hnutím básníků a výtvarníků. Jeho specifickým projevem ale byla scénická akce nejrůznějšího druhu: anarchistická pódiová vystoupení, divadelní představení či performance, jak by se řeklo dnes. Cílem dadaistů bylo především šokovat tehdejší měšťáckou společnost. První místem pro prezentaci tvorby dadaistů se stal, jak už bylo řečeno, curyšský Cabaret Voltaire.

Během kabaretních večerů se střídala hudba, tanec, recitace i skeče. Dadaisté podobně jako futuristé vystupovali v simultánních akcích, ve kterých se najednou sešlo větší množství zpívajících, recitujících, křičících aktérů. Cílem dadaistů nebylo nacházet nové cesty a možnosti umění či rozvíjet tvůrčí potenciál zúčastněných, ale naopak všechno smysluplné, cíleně zaměřené, promyšlené a pevně určené negovat nebo zesměšňovat. Většina akcí měla podobu emocionálně vypjatých provokací, které končily hromadným odchodem diváků, projevujících bouřlivý nesouhlas. Po přesunu Tristana Tzary do Paříže v roce 1920 se akce stávaly agresivnějšími a mluvilo se o nich jako o společenském skandálu. Časem ale začaly ztrácet na umělecké i divácké atraktivitě. Poslední dadaistický večer se konal v červenci 1923.

Většina básníků, kteří se účastnili dadaistického hnutí, psala také cosi na způsob básnických dramatických textů. Bylo by ale nesprávné je nazývat přímo divadelními hrami,jednalo se spíše o básnické texty psané dramatickou formou. K nejznámějším autorům hnutí dada, kteří se této formě věnovali, patřil jeho zakladatel básník Tristan Tzara, autor mnoha básnických sbírek, manifestů (které v některých okamžicích vykazovaly dramatickou formu) a právě třeba „divadelní hry“ Srdce na plyn, považované za nejlepší dramatický text hnutí dada. K dadaistickým autorům bývá řazen i francouzský spisovatel a básník Georges Ribémont-Dessaignes, autor dramatických hříček Zizi Dada, Němý kanár a Čínský císař.

Dadaismus v Čechách

Dadaismus se v Čechách jako samostatný směr neprosadil, a to ani v literatuře, ani ve výtvarném umění. Myšlenky dadaismu nicméně ovlivnily hlavní představitele Devětsilu, která se stala střediskem české umělecké avantgardy dvacátých let (Karel Teige, Jindřich Štyrský). Dadaistickým postojem byl ovlivněn spisovatel Jaroslav Hašek a ve svém raném tvůrčím období (ještě před účastí na poetismu) rovněž básník František Halas.

Dadaismus i přes krátkou existenci ovlivnil české divadelní prostředí. Inspirace postupy a metodami tohoto uměleckého směru je zřetelně čitelná v divadelní i dramatické tvorbě Jiřího Voskovce a Jana Wericha (např. hry Vest Pocket Revue, Pěst na oko), Emila Františka Buriana a Jiřího Frejky, který v roce 1927 založil avantgardní divadlo nazvané Divadlo Dada.

Překladu dadaistických básní, textů a manifestů se dlouhodobě věnoval básník a překladatel Ludvík Kundera, jehož Dada panoráma, které vyšlo ve Světové literatuře z roku 1966, bylo vůbec prvním komplexnějším přehledem tohoto hnutí v českém překladu. V současné době také vyšly v Čechách překlady významných „skrytých dadaistů“ Arthura Cravana a Waltera Sernera, po kterém je také pojmenována významná literární soutěž. Dlouhodobě se dadaismem zabýval rovněž výtvarný teoretik Jindřich Chalupecký. Jmenujme alespoň jeho knihu Úděl umělce s podtitulem duchampovské meditace, věnované, jak už název napovídá významné postavě Marcela Duchampa.

Dadaismus ve výtvarném umění

Roku 1917 byla v Curychu otevřena první dadaistická galerie, hnutí se poté rychle rozšířilo do dalších center v Evropě (Berlín, Kolín, Hannover). Literáti a výtvarníci v Curychu, Berlíně, Kolíně n. Rýnem, New Yorku, Paříži a dalších městech byli v přímém kontaktu a poskytovali si příspěvky do svých publikací. V lednu roku 1918 byl v Berlíně založen Club Dada, k němuž patřili George Grosz, Raoul Hausmann, John Hartfield a další. Na rozdíl od Curyšského seskupení vyrůstalo z vlastní tradice a bylo více politicky vyhraněné. Díla vytvořená umělci žijícími v Berlíně se projevují ostře protiválečnými postoji. Mezi další významné představitele dadaistického malířství patří Hans Arp, Max Ernst, Marcel Duchamp, Georg Grosz a Kurt Switters. Dadaisté objevili nové tvůrčí metody, jako jsou koláže, tvorba objektů ready-made a object trouvé (ve francouzštině nalezený objekt). Poslední jmenované techniky jsou založeny na principu rozložení předmětu na kousky a jeho složení do něčeho neobvyklého, nečekaného a nelogického. Tyto techniky inspirovaly i umělce z jiných oborů, např. filmaře, reklamní grafiky, typografy nebo fotografy.

TIP! Artotéka na Opatově vlastní řadu monografií umělců ovlivněných dadaismem, studie českých i zahraničních teoretiků i vlastní autorské spisy jednotlivých umělců. POZOR Knihy si můžete pohodlně rezervovat na kteroukoli naši pobočku!

Vzácné knihy o dadaismu ve fondu Vzácných tisků

Naše knihovna se může chlubit několika vzácnými knihami o dadaismu, které jinde ve veřejných knihovnách v naší republice nenajdete. Je to především Dada Almanach, který vydal Richard von Huelsenbeck v Berlíně v roce 1920. Obsahuje zásadní dadaistické texty Tristana Tzary, Waltera Mehringa, Richarda von Huelsenbecka Hugo Balla, Francise Picabii a dalších dnes už pozapomenutých autorů. Pozoruhodný je i manifest dadaismu Septe manifestes Dada od Tristana Tzary s ilustracemi Francise Picabii, který vyšel v Paříži v roce 1924 jen ve 300 číslovaných výtiscích. Obě knihy získala naše knihovna do svého fondu ve stejném roce, ve kterém vyšly. Od Georga Grosze, významného německého satirika, který patřil ke berlínským dadaistům, máme ve fondu kresby z roku 1928 ke scénografické výpravě Haškových osudů dobrého vojáka Švejka pro Piscatorovo divadlo v Berlíně. Kniha se jmenuje Hintergrund a najdete ji v Oddělení vzácných tisků.

Jana Kozáková ve spolupráci s Danou Jarou a Hanou Fišerovou

Mohlo by vás zajímat

• Dadaismus v knihovně
• Mezinárodní archiv dada v knihovně University v Iowě
• Dadaismus na UBU WEBU (unikátní web na kterém lze najít zdigitalizované písemné i zvukové prameny různých avantgardních hnutí)