Vybíráme
9. 4. 2021, WEBREDAKTOR

Osobním rozvojem k životní spokojenosti – nový cyklus přednášek, který vám vždy představíme krátkým rozhovorem. Tentokrát hovoříme s MUDr. Alenou Večeřovou Procházkovou na téma deprese a úzkosti.

Deprese a úzkosti – realita současnosti

Psychologové a psychiatři si v dnešní době na nedostatek klientů rozhodně nemohou stěžovat. Psychofarmaka začínají být běžnou součástí domácích lékáren. Proč tomu tak je? O tématu hovoří MUDr. Alena Večeřová Procházková. Přednáška proběhne online 21. dubna od 18:00 hodin.

Více o akci se dozvíte zde >>>

Rozhovor

Rozhovor s MUDr. Alenou Večeřovou Procházkovou vede Lucie Žemberyová z Dílny Ústřední knihovny.

Depresemi a úzkostmi trpí čím dál víc lidí, téměř jako by to také byla jedna z epidemií moderní doby. Proč se tak děje?

Je otázka, zda jde skutečně o početní nárůst. Minimálně 30 let vedeme osvětovou kampaň, která postupně směřuje k destigmatizaci úzkostných a depresivních stavů. Lidé se dnes méně bojí přiznat si, že nejsou v pořádku, a častěji přicházejí se žádostí o pomoc až do ordinací praktiků i psychiatrů.

Samostatnou kapitolou je současný a skutečný, ověřený nárůst depresí a úzkostí v rámci pandemie a pandemických opatření. Strach ze smrti a ztráty blízkých je prakticky u všech lidí plíživě přítomen v pozadí. K tomu se váže strach ze ztráty životní úrovně a ohrožení existenční, finanční, které na řadu lidí už dopadá. Úzkost a strach z výše popsaného, a k tomu podnětová a sociální deprivace spojená s karanténními opatřeními, v nás vyvolává pocit, že jsme zahnaní do kouta. To vede k agresi a naštvanosti. Společným nepřítelem je ale něco mrňavého a neviditelného, a tak se energie agrese se stejnou silou tzv. obrací dovnitř a proměňuje se v pocit marnosti, beznaděje, prázdnoty a ztráty smyslu života. To se dotýkám jen psychologicko-sociální složky. Problém má samozřejmě svou složku biologickou, kterou v přednášce také zmíním.

Jak poznat, kdy se potýkáme jen s běžným smutkem či melancholií, které k životu patří, a kdy už jde o problém, který pravděpodobně bez pomoci odborníka sami nezvládneme?

Zásadním rozdílem mezi poruchou, kterou mohu zvládnout sám, nebo s dobrovolně zvolenou podporou psychoterapie či psychosociálního poradenství, je ztráta funkčnosti.

Psycholog a psychoterapeut pomohou, pokud jsme schopni pracovat a komunikovat se svými blízkými, ale náš stav nás obtěžuje.

Návštěva psychiatra a nasazení léků je vhodné ve chvíli, kdy je člověk obsazen prožitky úzkosti nebo deprese většinu dne nebo má následující projevy: nespí, má problém jíst, hubne, nesoustředí se, dělá chyby v práci nebo je tak mimo, že svým blízkým dělá peklo ze života (podrážděný, konfliktní, uchyluje se k pití/návykovým látkám/gamblingu/pornu/nezřízeným nákupům online, nebo je naopak nekomunikativní, plačtivý, nadměrně spící nebo nadměrně lamentující). Vyhledat psychiatrickou pomoc je potřeba i v případě, kdy člověk vážně přemýšlí o sebevraždě.

Jsou lidé, kteří mají připravenou pilulku na všechno, jen aby nemuseli zažít žádný fyzický či psychický diskomfort. A pak jsou tací, kterým se naopak do užívání léků nechce vůbec. Lze nějak ovlivnit depresivní a úzkostné stavy i bez nasazení farmaceutické léčby

Úzkostné a depresivní stavy lze dobře ovlivnit nefarmakologicky, pokud jsou tzv. mírného stupně. Vysvětlím v přednášce. Jde především o dostatečný odpočinek a spánek, dodržování pravidel spánkové hygieny, dále pravidelný pohyb na vzduchu, dostatek světla, zdravou stravu a dostatečné množství tekutin. Pracovní výkon bychom měli mít zdravě nastavený na 75 – 80 %, abychom v případě potřeby měli rezervu. Důležité je také pečovat o zdravou komunikaci ve vztahu. To všechno jsou opatření preventivní a léčivá zároveň. Na semináři si řekneme, jak spolu souvisí staří Keltové a biosyntéza. To je psychoterapeutická metoda, která vede k harmonii mezi tělem, srdcem a hlavou a napomáhá k tomu vidět a prožívat život sám jako zajímavý čas. A samozřejmě zmíníme ještě bylinky a homeopatika proti úzkostem a depresím.

MUDr. Alena Večeřová Procházková

MUDr. Alena Večeřová Procházková vystudovala psychiatrii na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tím ale její vzdělávání zdaleka neskončilo. Má za sebou psychoterapeutické výcviky (certifikace v psychosomatice, sebezkušenostní výcvik SUR, výcvik v integrativní supervizi, výcvik v biosyntetické psychoterapii) a také řadu speciálních kurzů.

V současné době působí v psychiatrické ambulanci na Poliklinice Spořilov, v rámci své praxe pak provází klienty v procesu individuální terapie, vede výcvikové terapie a supervize, jako lektorka se věnuje výcviku psychoterapeutů (Skálův institut, Český institut biosyntézy). Angažuje se také ve výuce budoucích psychiatrů, podílí se na přednáškách pro lékaře a pracovníky pomáhajících profesí. Její hlavní profesní zájem zahrnuje psychosomatiku, deprese a úzkostné poruchy, závislosti, poruchy osobnosti a neurovědní přístupy. Co ji baví vůbec nejvíce je probouzet v lidech chuť tvořivě žít.

Mohlo by vás zajímat