Křesadlo
14. 3. 2022, WEBREDAKTOR

Pozoruhodné osobnosti Jana Křesadla se budeme věnovat celý rok. Jaroslava Bednářová, redaktorka E-knihovny, popisuje vznik obálek, které budou provázet celou „křesadlovskou sérii“.

E-knihovna znovu vydává kompletní dílo pozoruhodného českého prozaika Jana Křesadla ke stažení. Představíme vám autorovo dílo a nahlédnete pod pokličku našeho nakladatelství.

Jak se dělá obálka na Jana Křesadla

Obálky E-knihovny prošly podobným vývojem jako ostatní zpracování e-knih, od nejjednodušších začátků, kdy jsme si vystačili s univerzální obálkou na všechny vydávané tituly, přes lehce obměňované šablony až k dnešní grafické podobě, unikátní pro každou knihu. Motivy většinou získáváme z volných zdrojů nebo z licencované obrazové databanky, ale u díla Jana Křesadla jsme díky laskavé spolupráci s dědici pokročili ještě dál.

Na obálky jsme totiž mohli použít portréty autora, jak je vytvořili jeho synové. Na prozaickou tvorbu poskytl bystu svého otce Jan Pinkava, jak jej zachytil při poslechu vážné hudby, na řadu poezie se uplatnila kresba Václava Pinkavy. Motivem bylo prezentovat charakteristický profil Jana Křesadla jako „velmi osobní podpis nebo značku“. Vznik obou podobizen je pevně ukotven v rodinné historii; takto nám jej popsali samotní autoři.

Bysta a portrét – synové hovoří

Jan Pinkava o vzniku busty hovoří takto: „… je to z fotografie busty Křesadla, kterou jsem provedl jako dárek na rozloučenou před odjezdem do Ameriky v roce 1993. Bustu jsem provedl tajně, podle fotografií, a otec byl dost překvapen. (Pamatuji si, že jsem si nebyl jistý, jestli příjemně! Taková socha je přece obvykle památníkem. Já jsem to samozřejmě myslel jako projev úcty k jeho literárním dílům, jak již napsaným, tak i budoucím.) Bylo vyrobeno šest bronzových odlitků, z nichž jeden je na jeho hrobě na Vinohradském hřbitově v Praze.“

Václav Pinkava ke vzniku portrétní kresby dodává: „… bylo to ráno, ještě před domem, společná cesta do školy a do práce, ale auto nechtělo nastartovat, matka za volantem, chladno, takže pokusy s použitím sytiče. Pak byl cítit benzín, tedy přehlcení motoru, a bylo třeba chvilku počkat před dalším pokusem. Otec se vzadu vedle mě se zavřenýma očima tvářil meditativně, a nejspíš rozjímal o protivenství hmoty, respektive o pomyslných škodolibých a zlomyslných plivnících, které šlo odradit a poslat za jinými, zábavnějšími oběťmi, když se člověk nenechal rozvztekat. Otec se dobře orientoval v buddhismu, jehož jedna mantra zní: ‚To není moje, to nejsem já, toto není má podstata.‘ Tak jsem jej ztvárnil propiskou na volnou stránku školního sešitu o to věrněji tím, že to vlastně nebyl on, alespoň coby Křesadlo. Bylo to ještě v sedmdesátých letech, ještě než se jím stal. René Magritte by pravil: ‚Ceci n'est pas un silex et acier à feu.‘“ (Volně přeloženo: Toto není křesadlo.)

Jednotná podoba

Velmi nás těší, že jsme mohli dát edici Křesadlových děl jednotnou podobu. Podíl pánů Pinkavů na vzniku obálek byl nejen v dodání portrétů, ale odráží se i v několika letmých grafických návrzích, jimiž jsme se v konečné verzi nechali inspirovat. A největší radost máme z toho, že naše zpracování ocenili oba bratři jako „velmi pěkně provedené grafikem“, kterým je náš kolega Jakub Tesař z Oddělení digitalizace.

Mohlo by vás zajímat