Literární kalendárium: červen 2022

Literární kalendárium – každý měsíc přinášíme stručný přehled českých i zahraničních spisovatelek a spisovatelů, kteří mají výročí a vy si je u nás můžete půjčit nebo stáhnout v e-knihovně. Na úvodním fotografii je americký spisovatel John Cheever a česká prozaička Anna Marie Tilschová.

Výročí narození

• 1. 6. 1907 – 115. výročí narození Jana Patočky. Českého filosofa, který se zabýval fenomenologií i dílem Jana Amose Komenského a byl jedním z prvních mluvčích Charty 77. Patočka studoval u Husserla a Martina Heideggera ve Freiburgu fenomenologii a navázal celoživotní přátelství s Husserlovým asistentem Eugenem Finkem. O Ladislavu Klímovi napsal: „Filosof, který tak jako Klíma je citlivý na skryté pozadí, musí být v tomto smyslu skeptikem. Domýšlení motivu skepse musí však být skepse ke skepsi. Musí tedy vést myslitele k jistému druhu překonání skepse jejím domyšlením, její aplikaci na sebe, její radikalizací“. (Z knihy Češi, první díl, 2006). Půjčte si v knihovně.
• 4. 6. 1937 – 85. výročí narození Roberta Fulhguma. Amerického spisovatele, jehož „postel hořela, už když si do ní lehal“, abych parafrázoval název Fulghumovy slavné knihy. Robert Fulghum je spíš fejetonista, v česku masivně oblíbený i čtený. Jeho prózy slouží jako nevyčerpatelná studnice životních moudrostí a hřejivých příběhů ze života, kterými se český čtenář tuze rád opájí. S Českou republikou má autor ostatně nadstandartní vztahy. Román Třetí přání jako první na světě vyšel právě zde. Půjčte si v knihovně.
• 7. 6. 1882 – 140. výročí narození Rudolfa Těsnohlídka. Českého prozaika, básníka a publicisty. Člověka tragického osudu, jehož bytostně ovlivnila smrt přítele v mládí i nevyjasněná smrt snoubenky v Norsku. Těsnohlídek jako spisovatel disponoval především „křehkou, zranitelnou citlivostí, dokumentárním realismem, smyslem pro psychologickou charakteristiku lidí.“ (Ze záložky knihy Nocí a dnem). Básnická tvorba byla plná chmurného pesimismu a impresionistických názvuků: „Jak s těla dívčího bych bílou roušku sňal, / já nyní planu v tichém ustrnutí. / Sen jako hvězda ranní dlouho se mi zdál / teď doprovází každé moje hnutí“. Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
• 18. 6. 1812 – 210. výročí narození Ivana Alexandroviče Gončarova. Ruského spisovatele, jehož nejznámější knihou je román Oblomov. Gončarov na něm pracoval deset let, román patří do trojice volně navazujících románů Všední příběh, Oblomov a Strž. Hlavní postavou románu je statkář Ilja Iljič Oblomov, mimořádně líný a pasivní, extrémní případ zbytečného člověka, motivu typického pro ruskou literaturu devatenáctého století. Autor popisuje Oblomovovu fyziognomii takto: „I ve chvíli vzrušení jeho pohyby zemdlévaly v jakési měkkosti a línosti, která nebyla bez některé gracie.“ (Překlad Viléma Mrštíka). Půjčte si v knihovně.
• 18. 6. 1907 – 115. výročí narození Varlama Šalamova. Ruského spisovatele, který byl několikrát odsouzen k pobytům v pracovních táborech za antisovětskou propagandu. Celkem v lágrech na Kolymě strávil 17 let, v roce 1956 byl rehabilitován jako oběť kultu osobnosti. Jeho nejznámějším dílem jsou právě Kolymské povídky. Kritička Markéta Kittlová o nich říká: „V Šalamovových povídkách je jen málo místa pro útěchu a naději, která by pomohla vězňům překonávat každodenní ponižování, hlad a těžkou fyzickou práci. Jde tu jen o přežití, o holou, takřka zvířecí existenci. Strohým, popisným, minimalistickým stylem dosahuje Šalamov maximálního účinku.“ Půjčte si v knihovně.
• 18. 6. 1942 – 80. výročí narození Ivana Wernische. Jednoho z nejvýznamnějších českých básníků. Ivan Wernisch je tvůrce mnohoznačného a košatě rozvinutého básnického univerza. Bytostný lyrik, snovač obskurních příběhů a poťouchlých perfidních žertů, horečnatý kronikář světa, který nikdy nebyl. Jednotlivá Wernischova období se neustále mezi sebou všelijak mísí, prolínají a koexistují. Nejistota, úmyslné matení a zahlazování stop – to mohou být jednak první „pomocné“ charakteristiky Wernischovy tvorby samotné, ale rovněž i témata básní a textů, jež v různých podobách neustále vyrážejí na povrch. Vliv Ivana Wernische na českou básnickou produkci byl už od šedesátých let značný a jako každý důležitý básník měl i on své nadšené epigony i zaryté odpůrce. Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
• 19. 6. 1947 – 75. výročí narození Salmana Rushdieho. Britského prozaika, na kterého kvůli románu Satanské verše ájatolláh Chomejní uvalil tzv. fatvu, ve které Rushdieho odsoudil k smrti. Jako spisovatel se Rushdie proslavil svým druhým románem Děti půlnoci. Rushdieho styl bývá označován jako magický realismus s historickou fikcí. Mezi hlavní témata jeho díla patří propojení, rozkoly a přesuny mezi východním a západním světem. Satanské verše vyšly v českém překladu bez uvedení jména překladatele. Jejich začátek je následující: „Zrovna před úsvitem jednoho zimního rána, snad na Nový rok nebo tak nějak, padali dva skuteční, vyspělí a živí muži z velké výšky devětadvaceti tisíc a dvou stop z čistého nebe směrem na Lamanšský průliv, a to bez padáků a bez křídel.“ Půjčte si v knihovně.
• 29. 6. 1917 – 105. výročí narození Josefa Kainara. Českého básníka, který byl v počátcích své básnické dráhy považován za jednoho z nejtalentovanějších autorů spjatých se Skupinou 42. Velmi dobrého hudebníka. Později proslulého jako textaře ke dvěma nejslavnějším českým rockovým albům: k Městu Er od skupiny Framus 5 s Michalem Prokopem a ke Kuřeti v hodinkách od skupiny Flamengo s Vladimírem Mišíkem. Kainar je autorem několika básnických sbírek, ve kterých vrátil do české poezie žánr epiky. Počátky jeho tvorby byly ovlivněny především existencialismem. Pro jeho dílo je typická ironie, někdy až hraničící s výsměchem. V knize Nové Mythy dobová kritika dokonce objevila názvuky surrealismu. Půjčte si v knihovně nebo stahujte.

Výročí úmrtí

• 1. 6. 1942 – 80. výročí úmrtí Vladislav Vančury. Českého spisovatele, který byl popraven německými okupanty. Vladislav Vančura byl legendární postavou české meziválečné literární scény. Beletrista, umělecký teoretik, kritik, dramatik, filmový scénárista. Levicově zaměřený intelektuál. Autor nesmírně košatých a jazykově vynalézavých próz a dramat. Karel Teige v jeho knize Pole orná a válečná spatřoval jeden z mála autentických projevů dadaismu v Čechách. Jeho nejznámější knihou je notoricky známá Marketa Lazarová, kterou slavně zfilmoval František Vláčil. Vančura ovšem sám působil jako filmař a jeho snímek Před maturitou je pokládán za jeden z nejzajímavějších počinů kinematografie třicátých let minulého století. Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
• 3. 6. 1967 – 55. výročí úmrtí Arthura Ransoma. Anglického spisovatele a novináře. Proslavil se především svým třináctidílným románovým cyklem pro děti o prázdninových dobrodružstvích dvou dětských skupin, které se nazývají Vlaštovky a Amazonky. Ransome procestoval Dánsko, Švédsko, Německo, Francii a také Rusko, kde od roku 1916 působil jako válečný zpravodaj listu Daily News a později jako korespondent listu Manchester Guardian. Zde se zajímal o folklór a sbíral pohádky, které vydal pod názvem Ruské pohádky starého Petra. Ransomovy dětské příběhy zasazené do anglické Jezerní oblasti si získaly větší oblibu než jeho cestopisy. Půjčte si v knihovně.
• 5. 6. 2012 – 10. výročí úmrtí Raye Bradburyho. Amerického romanopisce, povídkáře, básníka a esejisty, autora mnoha scénářů a divadelních her. Napsal množství hororových a sci-fi románů a povídek. K jeho nejznámějším dílům patří román 451 stupňů Fahrenheita a sbírka povídek Marťanská kronika. Bradbury měl mimořádný smysl pro úžas a extatický prožitek a rovněž také pro plíživou hrůzu z neznáma. O první poloze jistě svědčí ukázka z Marťanské kroniky: „Raketové léto. V domcích zotvíraných čerstvému vzduchu nesla se ta slova od úst k ústům. Raketové léto. Teplý vzduch z pouště pokřivil květy, které vykouzlil na oknech mráz, a zničil tak umělecké dílo. Lyže a rohačky byly najednou k ničemu. Sníh, který z mrazivé oblohy padal na město, proměnil se v horký déšť, dřív než se dotkl země. Raketové léto. Na verandách, z nichž crčela voda, se vykláněli lidé a pozorovali zardívající se oblohu.“ (Překlad Jarmila Emmerová). Půjčte si v knihovně.
• 6. 6. 1987 – 35. výročí úmrtí Eduarda Petišky. Českého spisovatele. Autora více než devadesáti titulů. Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků a staly se populární i v zahraničí. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré řecké báje a pověsti a příběhy o Krtkovi. Petiška byl rovněž básník a překládal z německé poezie, především Johanna Wolfganga Goetha a Heinricha Heineho. Petiškovy prózy mají lyrický ráz a zabývají se generačními a mravními konflikty. Jeho poezie se nesla v civilistním duchu básnické poetiky šedesátých let minulého století: „Vím, že každou noc s tebou spí / vlhké zvíře úzkosti / a olizuje tě trpkým jazykem tmy. / Ležíš jak zabitý válkou všedního dne / a na sklopeném očním víčku / ubíhají znovu malá vraždění / bez vrahů, jenom s vražděnými.“ (Báseň „Dopis“ ze sbírky Na prázdná místa, 1964). Půjčte si v knihovně.
• 12. 6. 1997 – 25. výročí úmrtí Bulata Okudžavy. Ruského básníka, prozaika a šansoniéra. Okudžava působil rovněž jako scenárista, herec a autor filmové hudby. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. Do češtiny překládali jeho knihy nejčastěji Václav Daněk a Ludmila Dušková. Jeho písně zpívali Karel Kryl i Jaromír Nohavica. Okudžavův rozsáhlý historický román Putování diletantů kreslí v podobě fiktivních zápisků carského důstojníka obraz ruské společnosti v druhé polovině devatenáctého století. Půjčte si v knihovně.
• 14. 6. 1837 – 185. výročí úmrtí Giacoma Leopardiho. Italského básníka. Jednoho z největších italských romantiků. Kvůli tělesné slabosti se v dětství věnoval především studiu. Už jako chlapec vynikal mimořádným nadáním a intelektem. Jako samouk dokonale ovládl klasické jazyky a už v osmnácti letech publikoval své první vědecké práce, především z oboru klasické filologie. Vlivem soustavného studia, kdy téměř nevycházel z domu, se zhoršil jeho zrak i pokřivení páteře. Žil velmi osaměle, stýkal se jen se členy rodiny. Do češtiny jeho básně překládal Jaroslav Vrchlický, Kamil Bednář nebo Karel Zlín. Leopardiho poezie je chmurná a pesimistická: „Pouze trpká nuda / jest život náš, nic více svět, je bláto. / Ty utiš se a zoufej / teď naposled! Jiného nepřál daru / nám osud vyjma smrt“. (Báseň „Sobě“, překlad Jaroslav Vrchlický). Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
• 14. 6. 1927 – 95. výročí úmrtí Jerome Klapky Jeromeho. Anglického spisovatele. Známého zejména pro své humoristické povídky. Mezi ty nejproslulejší patří Tři muži ve člunu, kniha, která líčí dobrodružství, příhody a nehody tří přátel a jednoho psa na prázdninových cestách. Vyprávění šťastně spojuje humor se sentimentem. Mimo „Mužů ve člunu" vydal také Jerome Klapka Jerome i satiricky laděné eseje-povídky Lenochovy myšlenky, z nichž pochází následující ukázka: „ Je také možné – když tak o tom uvažuji – že ve mně možná stále přetrvávalo přesvědčení, že neřest, i ta nejlákavější, není za denního světla ničím jiným než sprostou ohavností, a ačkoliv může být – stejně jako hadry a špína – pitoreskní látkou pro literaturu, stává se hnusně páchnoucím oděvem pro toho, kdo ji má na sobě.“ (Překlad Petr Fantys). Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
• 18. 6. 1982 – 40. výročí úmrtí Johna Cheevera. Amerického prozaika. Někdy nazývaného také „Čechov amerického předměstí“. Autora románů i povídek, v nichž autor zachycuje život americké střední třídy. „Její každodenní starosti, prázdnotu společenského života, který se stává nutností, ušlápnuté živitele rodin a věčně nespokojené manželky i sny o kariéře a tvůrčích úspěších, vkládané do života v New Yorku. Cheever dovede o svých postavách vyprávět se sympatií a pochopením, ale i přesně postihnout v zdánlivě pohodlném životě i první existenční starosti a nevyplněné citové vztahy.“ (Ze záložky knihy Město zmařených snů). Cheeverovy povídky sloužily jako velká inspirace pro tvůrce proslulého televizního seriálu Mad Men o reklamních kreativcích na Manhattanu padesátých let minulého století. Půjčte si v knihovně.
• 18. 6. 1957 – 65. výročí úmrtí Anny Marie Tilschové. České prozaičky. Představitelky realistické až naturalistické prózy počátku dvacátého století. Tilschová se ve své tvorbě snažila zachytit proces rozkladu rodinných vztahů v měšťanské společnosti, pocit prázdnoty života a další příznaky krize této společenské třídy. Romány se vyznačují podrobným líčením prostředí a psychologickými studiemi postav. Mezi zajímavé knihy patří například povídkový soubor Hoře z lásky, který pojednává o různých, mnohdy vypjatých podobách milostných vztahů. Půjčte si v knihovně.
• 21. 6. 1527 – 495. výročí úmrtí Niccola Machiavelliho. Italského spisovatele. Rovněž také politika, filozofa, diplomata, historika, vojenského teoretika, ba i polyhistora žijícího v období renesance. Machiavelli je mnohdy považován za zakladatele politologie. Ve svých spisech formuloval politicko-mocenský ideál a prostředky k vytvoření silného, jednotného státu v čele s osvíceným vladařem. Podle Machiavelliho je politika umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Moc ve skutečnosti nemá žádné teologické ani etické zdůvodnění. Aby vládnoucí zvítězili, musí být bezohlední. Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
• 26. 6. 1957 – 65. výročí úmrtí Alfreda Döblina. Německého prozaika. Döblin byl občanským povoláním lékař a svoji psychiatrickou ordinaci provozoval blízko náměstí Alexanderplatz, které pak dalo název jeho nejslavnějšímu románu. Kniha Berlín, Alexandrovo náměstí představuje jeden z vrcholů meziválečné německé literární moderny. Vypráví o Franzi Biberkopfovi, dělníkovi, zlodějíčkovi a pasákovi, jehož životní příběh se odehrává v Berlíně několik let před nástupem nacismu. Seznamujeme se s ním ve chvíli, kdy je propuštěn z věznice, kde si odpykal trest za zabití své přítelkyně, a stojí na prahu nového života, odhodlán stát se slušným člověkem. Zpočátku se mu to také daří. Pak se Biberkopf zaplete do bitvy s osudem. Pro vystižení života a atmosféry Berlína Döblin využívá techniky montáže: Do knihy vkládá reklamní a politická hesla, novinové titulky, výňatky z úředních vyhlášek, ale i statistiky, protokoly z aktuálních soudních procesů, dobové odrhovačky, pochodové popěvky i lidové říkačky. Knihu kongeniálně adaptoval režisér Rainer Werner Fassbinder ve stejnojmenném televizním seriálu. Půjčte si v knihovně.
• 28. 6. 1922 – 100. výročí úmrtí Velemira Chlebnikova. Ruského básníka. Zpočátku symbolisty, posléze představitele ruského futurismu. Tvůrce vlastního specifického jazyka, který nazýval „zaum“. Básník Miloslav Topinka považuje Chlebnikova za jednoho z největších básníků. V své knize esejů Hadí kámen napsal: „Je známo, že Chlebnikov přikládal jazyku kosmický význam. Soustavně prověřoval všechny možnosti jazyka. Zaum byl Chlebnikovovi nejdříve jen prostředkem, něčím, co slouží něčemu jinému. V pozdějších letech se však zaum osamostatňuje, stává se jednou z možností jazyka. Zároveň s jazykem bohů, s hvězdným jazykem, s jazykem šílenců, s onomatopoetickým jazykem apod. Po Chlebnikovovi se uchoval nanečisto psaný záznam, vypočítávající jazykové vrstvy, sloje, kterých Chlebnikov užíval.“ Půjčte si v knihovně nebo stahujte.

Některé části medailonů pochází z autorských profilů na Wikipedii.

Mohlo by vás zajímat

• Kalendária z minulých měsíců