Kalendárium
Literární kalendárium: srpen 2022
4. 8. 2022, WEBREDAKTOR

V srpnovém kalendáriu připomínáme autory, kteří jsou stvořiteli různých novodobých mýtů i autory, kteří se skrze dílo rozhodli přetvořit sami sebe.

Literární kalendárium – každý měsíc přinášíme stručný přehled českých i zahraničních spisovatelek a spisovatelů, kteří mají výročí a vy si je u nás můžete půjčit nebo stáhnout v e-knihovně. Na úvodní fotografii je brazilský autor Paolo Coelho a český spisovatel Jáchym Topol.

Výročí narození

  • 2. 8. 1897 – 125. výročí narození Philippe Soupaulta. Francouzského básníka a prozaika. Soupault byl spolu s André Bretonem autorem Magnetických polí, jedné z nejpozoruhodnějších knih dvacátého století. Magnetická pole jsou považována za první automatický text vůbec. Co to je automatický text? Literární projev psaný bez kontroly vědomí a bez předem formulovaného záměru. Jak ale napsal překladatel Petr Král, tento způsob projevu je v knize především zdrojem nikdy nekončícího údivu: „Myslíme na zář barů, na groteskní bály ve zbořených domech, kde jsme zanechávali den. Nic ale není víc skličující než světlo tekoucí po střechách v pět hodin ráno. Ulice se tiše rozestupují a bulváry ožívají; blízko nás se usmívá muž na pozdní procházce. Neviděl naše oči plné závratí a tiše míjí. Až hlomoz mlékařských vozů nechává odlétnou naši ztrnulost a ptáci stoupají k nebi za božskou potravou.“ Philippe Soupault byl také pozoruhodný básník, autor jedné z delších básní, které se v Čechách nazývají „pásmo“ a jmenuje se Westwego: „Jednou v létě jsem chodil po Londýně / s rozpálenými chodidly a se srdcem v očích / u černých zdí u zdí rudé barvy / u velkých doků kde obří policisté / jsou vetknuti jako otazníky“. (Přeložil Petr Král, in Souvislosti 2/2013). Půjčte si v knihovně.
  • 2. 8. 1942 – 80. výročí narození Isabel Allende. Chilské spisovatelky. Isabel Allende je neteří Salvadora Allende, bývalého prezidenta Chile, který spáchal sebevraždu při vojenském puči v Chile v roce 1973. Od roku 1988 žije v USA. Její nejslavnější knihou do dnešní doby zůstává román Dům duchů, který vypráví o osudech mocné a bohaté jihoamerické rodiny od počátku století až do roku 1973. Na široké galerii postav a jejich osudů je znázorněn složitý společenský vývoj v Chile. Autorčin dar skvěle vyprávět, vytvářet neopakovatelnou atmosféru, činí z této rodinné ságy strhující román, vzrušující příběh nesmírně zajímavých lidských osudů. Román se stal též předlohou úspěšného filmu Meryl Streepovou, Jeremy Ironsem a Winonou Ryder v hlavních rolích. Poslední knihou přeloženou do češtiny je román Inés, má drahá, o ženě, která se nebála experimentovat i prosadit se ve světě mužů. Půjčte si v knihovně.
  • 3. 8. 1882 – 140. výročí narození Viléma Mathesia. Českého jazykovědce a literární historika. Mathesius byl jeden z nejvýznamnějších představitelů Pražského lingvistického kroužku a zakladatel české anglistiky. Jeho bratranec byl Bohumil Mathesius. František Daneš v časopise Naše řeč napsal: „Je všeobecně dobře známo, co znamenaly a z velké části dosud znamenají Mathesiovy teoretické myšlenky i konkrétní rozbory pro vědecké studium češtiny i pro českou jazykovou kulturu.“ Mathesius se také v knize Kulturní aktivismus zabýval tématem podobností a rozdílů mezi anglosaskou a českou kulturou, literaturou, vzdělávacím systémem či vědou: „Naprosto nesdílím mínění těch, kteří tvrdí s jistou dávkou slovanského flagelantství, že u nás v ničem není ani zárodku opravdové tradice. Nesmíme ovšem chtíti hned mít tradici vyspělou, jakou se honosí země šťastnější, a nesmíme si mysliti, že i obsahově musí tradice naše se rovnati tradici jejich. Kdybychom láskyplně a s nutnou sebedůvěrou se probírali českým životem, našli bychom jistě dosti toho, oč bychom mohli opřít vlastní tradici kulturní i společenskou.“ Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
  • 4. 8. 1962 – 60. výročí narození Jáchyma Topola. Českého básníka a prozaika. Jáchym Topol je autorem mnoha známých románů jako je například Kloktat dehet, Chladnou zemí nebo Citlivý člověk. Je také držitelem mnoha významných českých literárních cen. Naposled Státní ceny za literaturu za rok 2017. Zároveň je také autorem románu Sestra, knihy, která mnoha čtenářům změnila život. Básník a publicista Jan Gabriel v dobové recenzi napsal následující slova: „Sestra je knihou až osudovou, chtělo by se říct skandální a v neposlední řadě i sympatickým plivnutím do poněkud vystydlé polévky české prózy. Jáchym Topol jako každý skutečný básník má vlastní, osobité vidění skutečnosti, její nezaměnitelné prožívání. Obyčejné příběhy a každodenní předměty se mu rozrůstají do téměř přeludných vizí, aby na druhé straně události, kterým se všeobecně přikládá důležitost, se proměňovaly v pouhý groteskní škleb.“ (Literární noviny 24/ 1994). Jáchym Topol nejen v Sestře, ale také ve svých básních dokázal vyjádřit jedinečný mýtus Prahy, města, kde se i ty nejobyčejnější věci a zážitky, mění v surrealné příběhy: „Město je rozstřílené už dva dny / už nefunguje / mám jen turistickou mapu a žádnou vodu. Sylvie zatím doma / otvírá svůj krámek a o půlnoci / je v tetovacím salónu očekáván příchod Dominy. / Je to spolužačka Jana S. bydlí se Sylvií na patře / každý ji zná / tak bude maskovaná.“ (báseň Cestopis, V úterý bude válka). Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
  • 8. 8. 1952 – 70. výročí narození Josteina Gaardera. Norského spisovatele. Gaarder se proslavil knihou pro starší děti Sofiin svět. Kniha nesoucí podtitul román o dějinách filozofie byla vydána v roce 1991 a učinila Gaardera ze dne na den slavným spisovatelem. Knihy se prodalo neuvěřitelných 40 miliónů výtisků. Petra Mertinová na serveru Iliteratura.cz o Gaarderovi napsala: „Tematicky se pohybuje v oblastech filozofie, historie a náboženství, zajímá se o běžné otázky, které řešíme každý den, ale zároveň jsou jeho knihy obecně platné pro celý náš život. Učitelská minulost Gaardera výrazně ovlivnila, a proto jeho knihy předestírají filozofickou problematiku způsobem, který je srozumitelný a přitažlivý i pro děti a mládež.“ V rozhovoru s Barborou Grečnerovou rovněž na Iliteratuře.cz na otázku proč začal psát pro děti, spisovatel odpověděl: „Nejprve bych chtěl zdůraznit, že nepíšu jen pro děti, ale vydal jsem i tituly pro dospělé. Je zajímavé, že spisovatele, který píše pro dospělé, se nikdo nezeptá, proč píše jenom pro ně. Důvodem, proč jsem se rozhodl psát pro děti, je fakt, že děti jsou na světě nováčky. Mají v sobě zvědavost, kterou v sobě nosím i já.“ Půjčte si v knihovně.
  • 9. 8. 1942 – 80. výročí narození Karola Sidona. Českého spisovatele a dramatika. Karol Sidon je kromě literárních aktivit také vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín. Do literatury Sidon vstoupil autobiografickými prózami Sen o mém otci a Sen o mně, v nichž zachycuje tápání na cestě od dětství k dospělosti. Neúprosně otevřená zpověď je mučivou sebeanalýzou, existenciálním hledáním identity, zápasem anděla s ďáblem, dobra se zlem v sobě, vytrvalým tázáním, kdo jsem v konfrontaci s druhými. Hledání sebe v druhých je dokonce obsaženo i v osobité interpretaci Ježíše v eseji Evangelium podle Josefa Flavia; do fiktivního obrazu Ježíše promítá Sidon obecně lidské etické problémy. Roku 2014 vyšel pod pseudonymem Chaim Cigan první díl jeho románové tetralogie na pomezí sci-fi a vážné literatury Kde lišky dávají dobrou noc, jíž se po mnoha letech vrátil k beletrii. Časopis A2 zařadil zařadil celou tetralogii do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce. Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
  • 14. 8. 1867 – 155. výročí narození Johna Galsworthyho. Anglického prozaika a dramatika, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932. Jeho nejznámějším dílem je románová trilogie Sága rodu Forsytů. Do češtiny ji přeložil Zdeněk Urbánek. Rozsáhlá kronika, líčící osudy tří generací anglického patricijského rodu od roku 1886 až do počátku dvacátých let 20. století, vznikala téměř šestnáct let a kompletně byla poprvé vydána roku 1922. Její souhrnný název zvolil Galsworthy se zřetelným ironickým záměrem, protože slovo „sága“ vyvolává představu hrdinských činů, jimiž se Forsytové zrovna nevyznamenávají. Galsworthy v celé sáze jedinečným způsobem a na základě hlubokého proniknutí do psychologie postav ukazuje, jak majetnický pud rozvrací a lidsky degraduje nejen vlastníka samého, ale i jeho okolí, protože znásilňuje přirozené lidské vztahy a ničí i nejhlubší lidské city. Uživatel sharik na Databázi knihSáze rodu Forsythů napsal: „Pozoruhodná kniha o množství (většinou) příšerných lidí, s nimiž i tak budete soucítit. Je to zvláštní, většina postav je sebestředná elita, ale přesto máte pocit, že jim rozumíte, ač jimi můžete opovrhovat (asi ne tolik, jako by oni opovrhovali námi ostatními).“ Půjčte si v knihovně.
  • 15. 8. 1902 – 120. výročí narození Adolfa Hoffmeistera. Českého spisovatele a výtvarníka. Hoffmeister byl muž mnoha umění – malíř, karikaturista, spisovatel, publicista, dramatik, diplomat, cestovatel, autor próz, veršů, her, libret, fejetonů, causerií a reportáží z cest, rozhovorů s význačnými osobnostmi světové kultury a knih o umění a umělcích. Slovník české literatury po roce 1945 říká o Hoffmeisterovi toto: „Charakteristickým rysem jeho literární tvorby je mnohostrannost, výrazná pestrost tematická i žánrová. Byl autorem básní, drobných próz, divadelních her i jednoho románu. Jeho vývoj směřoval od nezávaznosti dadaistických hříček k ostré protiměšťácké a protifašistické kritice ve třicátých letech a dále k nadčasovým, obecně lidským tématům v šedesátých a na počátku sedmdesátých let. Hoffmeisterovy tvůrčí začátky básnické i prozaické jsou spjaty s poetistickým obdobím Devětsilu, ovlivněny generačním okouzlením primitivismem a naivismem, inspirovány snem, podvědomím, hrou a fantazií.“ Půjčte si v knihovně.
  • 24. 8. 1947 – 75. výročí narození Paula Coelha. Brazilského spisovatele. Coelho se živil jako dramatik, novinář, televizní scenárista a písňový textař brazilských zpěváků. V osmdesátých letech se přiklonil ke katolicismu, vykonal tisícikilometrovou pouť do Santiaga de Compostela a zážitky z ní zužitkoval ve své první úspěšné knize Poutník – Mágův deník. Celosvětovou proslulost mu přineslo pohádkové podobenství Alchymista vydané v roce 1988, které se stalo největším brazilským bestsellerem všech dob. Ve svých knihách, jejichž hrdiny jsou převážně lidé hledající změnu v životním stereotypu, nabádá k duchovnímu rozvoji a zodpovědnému přístupu k životu. Nick SydBarret na Databázi knih píše: „Knihy Paula Coelha mají být poselstvím, tudíž slabý a předvídatelný děj s mizerně napsanými postavami by se tímto dal omluvit. […] Tohle všechno bych byla ještě schopna omluvit a jednoduše Paula Coelha vytlačit z mysli jako lehce podprůměrného autora „podobenství“, který je akorát zrovna v módě. Co mi ale na něm opravdu vadí, je samotný obsah knihy, jeho „myšenky“ a „filosofie“. Je to naprosto nekonzistentní změť magie, křesťanství a pravděpodobně jeho vlastních nápadů slepených do hromady pseudoduchovních blábolů.“ Půjčte si v knihovně.
  • 25. 8. 1867 – 155. výročí narození Sigismunda Boušky. Českého básníka, spisovatele a kněze. Sigismund Bouška byl literárně i veřejně činný kněz a řeholník řádu benediktinů Břevnovského kláštera. Jako básník, překladatel i literární kritik patřil k hlavním představitelům Katolické moderny. Bouškova básnická sbírka Pietas je autentickým svědectvím o lidové zbožnosti sklonku devatenáctého století, zároveň reflektuje světovou katolickou literaturu své doby. Historik Pavel Marek o Bouškovi napsal: „Byl bezesporu mimořádnou osobností – vědeckou i uměleckou. Byl všestranně nadaný, měl osobní charisma, uměl nadchnout, inspirovat, předat energii. Byl obdařen nekonvenčním, nadčasovým duchem s vědomím souvislostí. Byl dominantní osobností, vědomou si svých kvalit. Myšlenka renesance českého katolického písemnictví a jeho pozdvižení nejen na úroveň nejlepší současné domácí, ale i evropské literatury, představovala ideál,k němuž upnul všechny tvůrčí síly své košaté osobnosti a pokusil se uvést ji to života vlastní tvorbou a inspirativním i organizátorským působením.“ Půjčte si v knihovně.
  • 30. 8. 1797 – 225. výročí narození Mary Shelleyové. Anglické spisovatelky. Shelleyové tvořila v období romantismu, psala gotické romány, byla druhou manželkou Percyho Bysshe Shelleyho. Známá je především svým dílem Frankenstein. Román je příběhem umělého člověka, který vyniká obrovskou fyzickou silou a po prvních trpkých zkušenostech ji zasvětí mstě a zkáze. Zloba patří hlavně rodině jeho tvůrce – chemika Frankensteina, a dramatický zápas vynálezce a jeho vynálezu končí smrtí obou. Je zřejmé, že snahou autorky bylo vylíčit postavu netvora co nejplastičtěji, zatímco ostatní protagonisté jsou v jeho stínu podáni se schematizující sentimentalitou: „Proč jsem nevydechl naposledy? Proč ještě žiji a líčím konec všech svých nadějí a smrt nejčistšího člověka na světě? Ležela tam přes lůžko mrtvá, hlava visela dolů a vlasy skrývaly bledé a ztrhané rysy. Kamkoli se obrátím, všude vidím stejný obraz – bledé paže a ochablé tělo, odhozené vrahem na její svatební máry. Jak jsem to mohl vědět a žít dál? Jenže život je vytrvalý a nejpevněji lpí u toho, kdo ho nejvíc nenávidí. Omdlel jsem a klesl na zem.“ (Přeložil Tomáš Korbař). Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
  • 30. 8. 1942 – 80. výročí narození Eugena Brikcia. Českého básníka, esejisty a výtvarníka. Jako výtvarník Brikcius začínal performancemi v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Jedním z prvních byla happeningová rekonstrukce Zenónovy aporie Achilleus a želva na Hradčanech před letohrádkem královny Anny, u mnoha dalších asistovala Státní bezpečnost. Literárně debutoval v roce 1979 básnickou sbírkou Nuda in cactum (Holou na kaktus) a souborem Circum venit baculum (Chodí pešek okolo), latinsky psanými a samizdatově vydanými básněmi. Zatímco první sbírku přeložil do češtiny Pavel Šrut, v případě druhé jsou Brikciovy básně doplněné těmi Šrutovými, které pro změnu Brikcius převedl do latiny. Sergej Machonin o něm řekl, že je „posedlec podivnostmi“; jeho tvorba je rozkročená mezi „nonsensovou poezií a filosofickými epigramy“, jak poznamenal bohemista Přemysl Blažíček. Taková je i báseň Vzpurný líh: „A já zvyku přivykl jsem / napájet se špiritusem / přivykl jsem zvyku rád / vypité zas vdechovat // Svůj dluh vůči bytí / splácím notným blitím / Dluh mi vrací úděl zpátky: / tak se sytím svými zvratky.“ (A tělo se stalo slovem, 2012). Půjčte si v knihovně.

Výročí úmrtí

  • 5. 8. 1852 – 170. výročí úmrtí Františka Ladislava Čelakovského. Českého básníka národního obrození. Čelakovský byl rovněž sběratel českých a slovanských lidových písní, překladatel, publicista, autor literárních kritik a redaktor. Čelakovský měl zvláštní schopnost pronikat do vnitřního smyslu i tvárných principů básnických děl a kriticky vnímat umělecké zkušenosti národní i cizí literatury. Vydal několik sbírek poezie jako např. Smíšené básně nebo Růže stolistá, Spisův básnických knihy šestery. Kromě vlastní tvorby také překládal mnoho významných děl zahraničních autorů preromantismu a romantismu, a to J. G. Herdena, J. W. Goetheho, W. Scotta nebo A. S. Puškina. Ukázka ze sbírky Růže stolistá: „V růžích bdím i sním — kdy v borce / tvář mi jitro celuje; / zlatotkané den praporce / nad hlavou kdy vztyčuje. / V růžích bdím i sním — kdy strou se / lehké mlhy po jezeru; / hájem, křovím kdy ženou se / světla pršky k večeru. / Leč ze širého kdy hvězdna / boží slávy plane bezdna: / řine z odkrytých se desk / immortelky! váš mi lesk.“ Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
  • 11. 8. 1892 – 130. výročí úmrtí Ladislava Stroupežnického. Českého dramatika. Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven. Ve svých sedmnácti letech, v noci při číhané, omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Po operaci rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou. Až do konce života mu zůstal zohavený obličej. Nejznámější Stroupěžnikcého dílem je drama Naši Furianti s podtitulem „obraz života v české vesnici o čtyřech dějstvích“. Hra se i přes počáteční divácké rozpaky udržela na českých jevištích od roku 1887, kdy se uskutečnila premiéra hry v Národním divadle, až dodnes. Ukázka: „Jářku, Filipe, poslouchej – my jsme dnes vyvedli oba velkou hloupost – ale já už to vidím, že jsem se dal od toho taškáře Fialy napálit. Koukej, Filipe, mějme rozum – my jsme si oba řekli ošklivé věci – ale víš – vždyť jsme od maličkosti kamarádi… Koukej – Václav se ti chce dát na vojnu – poslouchej, smiřme se kvůli těm dětem.“ Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
  • 13. 8. 1927 – 95. výročí úmrtí Jamese Olivera Curwooda. Amerického prozaika a žurnalisty. Curwood byl rovněž cestovatel a ochránce přírody, autor napínavých dobrodružných románů z prostředí divoké krajiny kanadského severu. Nejhodnotnější jsou ty, které líčí životy zvířat, mnoho jiných však vykazuje rysy literárního kýče. Jedna z nejznámějších knih je Vlčák Kazan, dobrodružný příběh o vztahu zvířat a lidí, zarámovaný obrazem nedotčené kanadské přírody. Ukázka: „Kazan ležel bez hlesu a bez hnutí, šedivý nos položený mezi předními tlapami, oči přimhouřené. Sama skála by se snad nezdála neživotnější než on – neškubl na něm sebou jedinký sval, nepohnul se jediný chloupek, nezachvělo se víčko. A přece každičká krůpěj divoké krve v jeho skvělém těle bouřlivě kolotala v rozčileném vření, jaké v životě ještě nikdy nezakusil. Každičký nerv a žilka jeho obdivuhodného svalstva byly napjaté jako ocelový drát.“ (Přeložili Emanuela a Emanuel Tilschovi). Půjčte si v knihovně nebo stahujte.
  • 31. 8. 1867 – 155. výročí úmrtí Charlese Baudelaira. Francouzského básníka a překladatele. Prvního z řady tzv. prokletých básníků. Baudelairovo básnické dílo mělo zásadní vliv na rozvoj moderní poezie a inspirovalo mnoho dalších básníků (např. Mallarmé, Verlaine). Byl také uznávaným literárním a uměleckým kritikem. Překladatel Jiří Pelán v pořadu Českého rozhlasu Vltava o Baudelairovi řekl: „Vrchlický nazval kdysi Baudelaira ‚magnus parens‘ a je to velmi přiléhavé: Baudelaire stojí na prahu veškerého evropského modernismu. Máme zvláštní důvod, proč si Baudelaira připomínat. Byl u nás po Shakespearovi jedním z nejpřekládanějších básníků.“ Ve stati připojené k novým překladům v revue Souvislosti pak Jiří Pelán ještě dodává: „V jeho jediné básnické sbírce Květy zla z roku 1857 nicméně prošel tento životní materiál cílenou transformací: básníkův životní příběh tu byl přetvořen do podoby osobního mýtu.“ Ukázka: „Zrak ženy koketní, hledící zvláštní silou / jak bledý paprsek za jasných večerů, / jejž luna zvlněná vysílá k jezeru, / když chce v něm vykoupat svou krásu ledabylou; // poslední zlaťáky, jež svírá v hrsti hráč; / smyslný polibek hubené Adeliny; / hra tónů lichotná, jež znějí v šeré síni / jak výkřik zdaleka a jako lidský pláč“ (Úryvek z básně Víno samotářovo, přeložil Jiří Pelán, in Souvislosti 1/2021). Půjčte si v knihovně nebo stahujte.

Mohlo by vás zajímat

Autoři jednotlivých fotografií u nichž je třeba uvádět jméno.