Vybíráme
22. 3. 2023, WEBREDAKTOR

Rozhovory s osobnostmi, které jsou spjaty s pobočkou Opatov nebo které měly co dočinění s kulturním děním na sídlišti Jižní Město.

V rámci oslav 40 let pobočky Opatov jsme pro vás připravili také krátký rozhovor s Kateřinou Boušovou, která byla v letech 1984 – 1990 vedoucí kulturního střediska Slunečnice a Chrpy spadající pod Kulturní dům Jižní Město. Pod tento dům spadalo také kulturní středisko Opatov nacházející se ve stejné budově jako pobočka knihovny. V letech 1990–1991 byla Kateřina Boušová zástupkyně ředitele celého Kulturního domu Jižní Město. V současné době je naší kolegyní na pobočce Lužiny.

Kateřina Boušová

Jaký byl dramaturgický plán Kulturního domu Jižní Město? Podle čeho jste umělce a témata vybírali?

Dramaturgický plán si dělalo každé středisko samo, záleželo na zájmech vedoucího, ev. jeho zástupce. Zajímavý byl program Opatova, zejména za časů působení Vojty Lindaura a koncerty Jarka Nohavici v kulturním středisku Benkova. Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala dramaturgii na DAMU, preferovala jsem na svém středisku spíše divadelní program. Jinak většina poboček pořádala diskotéky, pořady pro děti a kurzy.

Jak dramaturgie (ne)korespondovala s tehdejším socialistickým režimem? Jak těžké ji bylo za daných poměrů udržet?

Všechny programy podléhaly schválení soudružek z kulturního odboru národního výboru (tak nějak se to jmenovalo), které si nechaly poslat repertoárový list a v šesti kopiích předkládat VŠECHNY texty, které byly na programu a pokud se jim něco nezdálo, bez milosti jednotlivé písně škrtaly. Kromě toho musel mít každý umělec zastoupení nebo minimálně přehrávky před kulturní komisí. Občas se podařilo propašovat nějaký „nežádoucí“ pořad, ale to jen opravdu výjimečně, a zpravidla z toho byl malér v podobě předvolání ředitele na Obvodní výbor KSČ. To se stalo po koncertu Jarka Nohavici na parníku blízko Palackého náměstí v červnu 1989, který sice předložil texty a repertoárový list, ale ve skutečnosti si dělal, co chtěl. Ten koncert jsem organizovala já a po jeho skončení jsem očekávala vyhazov. To se ostatně dalo očekávat kdykoliv.

Na které kulturní akce vaší instituce vzpomínáte dodnes?

Nejvíc vzpomínám na ten výše uvedený parník s Jarkem Nohavicou, protože tam hrála ještě skupina Krychle velice závadné texty typu „Nechoď na Václavák, Pepku, zdeformujou ti tam lebku, kluci, co maj bílý helmy, na lidi jsou jako šelmy“…ale nakonec z toho bylo jen to předvolání, soudruzi se už začali bát. Nicméně si dodnes pamatuju na fízly, kteří se dobře poznali podle oblečení. Jinak si, samozřejmě, nejvíc pamatuju na události po 17. listopadu.

Proč Kulturní dům Jižní Město zanikl?

KD-JM jsem opustila v červnu roku 1991 na protest proti vyhození našeho ředitele, který sice byl v KSČ, ale to by musel být každý, ale rozhodně nám nedělal žádné problémy, naopak leccos přikryl. Odejít musel zejména proto, že se toho vehementně dožadovala jedna z pracovnic propagace, které předtím velmi pomohl. Tato paní pak prostě celý KD přivedla velmi rychle ke zkáze, podrobnosti neznám, osobně jsem u toho nebyla, tak jen, to, co vím. Po revoluci byla tendence kulturní domy a střediska postupně rušit a přeměňovat na komerční objekty.

Mohlo by vás zajímat

Ilustrační obrázek v perexu: Kulturní centrum Opatov, 2010, autor ŠJů, zdroj: Wikimedia Commons, digitálně upraveno.