22. 2. 2022, WEBREDAKTOR

24. února 2022 si připomínáme 110. výročí narození Jiřího Trnky, všestranného umělce, jehož knižní ilustrace, loutky a loutkové animované filmy proslavily Československo v polovině 20. století po celém světě.

Ivana Blažková z Divadelního a filmového oddělení připravila článek, který se věnuje Trnkově vášni pro loutkové divadlo. Knihy Jiřího Trnky, které si můžete půjčit, najdete v katalogu. Na konci článku naleznete výběr i z literatury o tomto tvůrci.

„Jiří Trnka byl výtvarný typ přímo renesančního charakteru a pracovního rozpětí, jenž zasáhl do oblasti malby, kresby, ilustrace, grafiky, loutkářství, plastiky i animovaného filmu.“ L. H. Augustin

Narození a počátky zájmu o divadlo

„Ty jsi ale chlapák!“ Těmito slovy přivítal na svět v sobotu 24. února 1912 za pravého poledne doktor Hauf prvorozeného syna Rudolfa a Růženy Trnkových, který dostal jméno Jiří po dědečkovi. Do vínku mu sudičky nadělily výtvarné nadání, cit, smysl pro detail, kreativitu a přímo fenomenální zrakovou paměť. Sourozenci Jiří a Rudolf Trnkovi často s maminkou navštěvovali Loutkové divadlo Feriálních osad Josefa Skupy. Profesor Josef Skupa byl podle Jiřího Trnky člověkem, který pro jeho životní dráhu a uměleckou tvorbu mnoho znamenal. V době Trnkových studií na reálce profesor Skupa vyučoval kreslení. Všiml si Trnkova všestranného nadání a často ho pověřoval drobnými úkoly pro své divadlo.

Vášeň pro loutky

Loutkové divadlo, vyřezávání loutek a různých figurek ze dřeva se stalo pro Trnku vášní. Na podzim roku 1929 nastoupil na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu do ateliéru užité grafiky vedené prof. Jaroslavem Bendou. Spolubydlícího na bytě a přítele Zdeňka Sklenáře upoutal obsah Trnkova kufru při vybalování: kromě prádla z něj vytahoval samé loutky.

Během prázdnin 1930 pracoval Trnka čtrnáct hodin denně na tvorbě loutek pro Skupovu expozici prezentovanou v Liége v Belgii. Trnkovým marionetám Macbetha, Hamleta, Dona Quijota a Sancho Panzy se dostalo prvního velkého mezinárodního uznání. Následující rok se konala mezinárodní výstava loutek v Praze pod názvem: Odkud jsme vyšli – kde právě jsme – a kam spějeme? Zde měl Trnka již celý oddíl pro sebe.

Dřevěné divadlo

Začátkem léta 1935 ukončil Jiří Trnka studie a vstoupil do praktického života. Rozhodl se zůstat v Praze, protože měl stále před očima vizi vlastního profesionálního loutkového divadla. Sen si splnil v roce 1936. Dřevěné divadlo, jak je pojmenoval, se nacházelo v podzemním sálku divadla Rokoko na Václavském náměstí, který se uvolnil odchodem Voskovce a Wericha a jejich Spoutaného divadla.

Propagaci Dřevěného divadla pojal Trnka přímo velkolepě. V tisku se píše o „první pražské profesionální loutkové scéně“, či „největší a nejmodernější dětské scéně ve střední Evropě“. Divadlo zahájilo provoz 12. září 1936 premiérou hry Jaroslava Kuncmana a Jiřího Trnky Mezi broučky, inspirovanou Karafiátovými Broučky. Sál zaplnili novináři, pozvaní hosté a chudé děti z pražské periférie. Představení mělo velký divácký úspěch, avšak ohlasy divadelních kritiků byly zdrženlivé.

Na jaře 1937 byl provoz divadla ukončen. Ač bylo Dřevěné divadlo v uměleckém životě Jiřího Trnky „pouhou“ epizodou, přesto přispěl dnešnímu loutkovému divadlu novými podněty a novátorstvím, například v oblasti dramaturgie. Na scénu uvedl jako hlavní hrdiny postavy zvířat a neživých věcí, které v jiných loutkových divadlech v téže době téměř nevystupovaly a přiznal jim plnohodnotné místo.

Připravila Ivana Blažková, Divadelní a filmové oddělení
Zdroj: kniha vzpomínek Můj syn Růženy Trnkové

Výběr z knihy o Jiřím Trnkovi

SDÍLET NA FACEBOOKU