Nové e-knihy: Magorova poezie

Tento týden jsme pro vás v e-knihovně připravili rozsáhlý soubor šestnácti básnických sbírek Ivana Martina Jirouse, spisovatele, básníka, kulturní teoretika, výtvarného kritika a duchovní vůdce českého undergroundu, známého pod přezdívkou Magor.

Magorova poezie

V srpnu jsme pro vás připravili prvních sedm Jirousových básnických sbírek, nyní se náš soubor rozrostl na kompletní Magorovo básnické dílo, tak jak bylo otištěno v prvním vydání svazku Magorova Summa. Najdete v něm sbírky z „undergoundových“ osmdesátých let, ale také tvorbu ze sklonku básníkova života. Například sbírky Ubíječ labutí či Rattus norvegicus.

Magorova poezie, to velký pokus s celým svým jménem opravdu vstoupit do textu tak, jak se vstupuje do hospody nebo do kostela, tedy pro vlastní slabost a vlastní sílu… Magor básně nejenom tvořil, ale potom s nimi (a v nich) i nepohodlně žil a skrze ně mluvil s ostatními. Proto mají ty básně tak často charakter výzvy, zvolání, kletby nebo modlitby a přání, proto jsou hojně připsány konkrétním lidem, jsou vždy k někomu napřaženy v oslovení, hádavém nebo vděčném. A proto bývaly samotným autorem tak neúnavně čteny a křičeny u stolů i na nich.
Básník Petr Hruška o Magorově poezii, zdroj: Ihned.cz

STÁHNĚTE SI

Ivan Martin Jirous

Ivan Martin Jirous, známý též pod přezdívkou Magor, nebo Magor Jirous (23. září 1944 Humpolec – 9. listopadu 2011 Praha), byl český básník, publicista a výtvarný kritik, spiritus agens – vůdčí duch českého undergroundu. Je znám především spoluprací s nezávislou rockovou skupinou The Plastic People of the Universe. V době normalizace byl za své politické názory pětkrát vězněn. Stal se držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně.

Martin Jirous začal publikovat o výtvarném umění v 60. letech. Zabýval se zprvu zahraniční výtvarnou modernou (ruská avantgarda, Lucio Fontana, Andy Warhol), vztahem beatové hudby k umění, později zejména výtvarníky z okruhu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu (Naděžda Plíšková, Karel Nepraš a Jan Steklík). Zajímalo ho i staré umění, např. Kuks nebo sochař Václav Levý. Přispíval do časopisů Ateliér, Divadlo, Host do domu, Sešity pro literaturu a diskusi, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Výtvarný život, do zahraničního periodika Art Canada a exilového Svědectví a do samizdatové edice Vokno.

Půjčte si v knihovně!
Zdroj: Wikipedie