Tovaryšstvo Ježíšovo
I v dalším semestru cyklu si představíme řeholní řády, které pomáhaly formovat katolickou církev a kulturu od 13. do 21. století. Společně s charakteristikami jednotlivých komunit se budeme pochopitelně věnovat taktéž fazetám chvalitebných řádových osobností. Ty zasáhly svou činností do nespočtu lidských oborů – od teologie a filosofie, přes přírodovědné obory, až po malířství či literaturu.
V závěru semestru se budeme věnovat jednomu z nejslavnějších, největších a nejvlivnějších katolických řeholních řádů na světě – Tovaryšstvu Ježíšovu neboli jezuitům. Zakladatel řádu Ignác z Loyoly byl vojákem, pyšným šlechticem, který se od světského života po několika zásadních životních zlomech obrátil k Bohu. Nebyl však sám – stejně tak učinili i jeho přátelé, např. František Xaverský či Petr Faber. Societas Jesu se nabídla vést sociální a misionářskou činnost v Jeruzalémě, nebo tam, kam je pošle papež, jemuž Tovaryšstvo přímo podléhalo. K nám jezuité přibyli v 16. století zásluhou císaře a krále Ferdinanda I. a také českých aristokratů. Během své existence vygeneroval řád mnoho předních intelektuálů, vědců a badatelů. Zdůrazněme význačné pedagogické působení řádu, které se inspirovalo i myšlenkami Jana Amose Komenského. Jezuité si však prošli i krizí, když byl řád v 18. století zrušen. Na obnovení jeho fungování se čekalo až do století 19. Nyní řád opět funguje a nutno dodat – velmi úspěšně.
Přednáší Jakub Rychtar.
Ilustrační obrázek: Wikimedia Commons.