Městská knihovna v Praze close
Městská knihovna v Praze

Jan Laichter – nakladatel, na kterého bychom neměli zapomenout

12. 02. 2026
Je to už sto třicet let, kdy Jan Laichter založil v Praze nakladatelství, které se svou produkcí nesmazatelně zapsalo do dějin české knižní kultury poloviny dvacátého století.

Foto v perexu: nakladatel Jan Laichter. Všechny fotografie pocházejí z archivu rodiny Laichterových, s jejímž svolením je zveřejňujeme.

Jan Laichter se narodil 28. prosince 1858 v Dobrušce, v  rodině pekaře. Začal studovat na broumovském gymnáziu, ale pro nedostatek finančních prostředků musel ze studií odejít a stal se kupeckým učněm. Po vyučení vystřídal různá zaměstnání, až se mu podařilo dostat se do nakladatelství Jana Otty, kde nabyl  potřebnou praxi. V tomto nakladatelství se postupně vypracoval na redaktora Ottova slovníku naučného. Schopný a pracovitý Laichter byl pověřen přípravou časopisu Atheneum, jehož redaktorem byl T.G. Masaryk. V roce 1896 se Janu Laichterovi podařilo získat nakladatelskou koncesi, a tak si mohl založit vlastní nakladatelství. Jeho prvním nakladatelským počinem byl časopis Naše doba s podnázvem „Revue pro vědu, umění a život sociální“, která navázala na zaniklé Atheneum. Jejím redaktorem byl opět T. G. Masaryk. Současně začal Jan Laichter vydávat svou první knižnici. Zpočátku se zaměřil na překlady zahraniční literatury, které byl u nás v devadesátých letech  19. století nedostatek. Za pouhé čtyři roky se Laichterův nakladatelský dům dostal mezi nejlepší vydavatelství s humanitním zaměřením v Rakousku-Uhersku.

Knihovna Jana Laichtera – dobové foto

Knihovna Jana Laichtera – dobové foto

Laichterovy edice

Prakticky všechny Laichterovy knihy byly zařazeny do knižnic, kterých byla celá řada. Tématický rejstřík nakladatelství byl neobyčejně široký. Dětská literatura vycházela v edici Pěkné knihy pro mládež, knihy o umění v edici Umění a řemesla, politická literatura v edici Úkoly dneška atd. V edici nazvané Laichterova sbírka krásného písemnictví se objevovaly překlady současné světové literatury, např. Jane Austenová, Hermann Hesse, Joseph Conrad atd. Ne všechny edice ale byly ziskové. Např. Vybrané spisy K. H. Borovského byly vyloženě ztrátové. Jan Laichter k tomu říkal: „Na dvě knihy, u nichž počítám, že půjdou (myšleno na odbyt), vydám jednu, o níž to nepředpokládám, ale kterou považuji za dobrý kulturní přínos, za potřebnou vzdělávací četbu.“

 

Obálka knihy Cesta do měsíce od C. Bergeraca z roku 1927

Obálka knihy Cesta do měsíce od C. Bergeraca z roku 1927

 

Laichterova filosofická knihovna

Zcela výjimečná a zároveň i nezastupitelná byla pak edice nazvaná Laichterova filosofická knihovna, ve které vycházely (často u nás vůbec poprvé) překlady děl světových filozofů, a to od  antiky až po současnost. Tato edice byla založena v době hospodářské krize a patřila k jedněm z nejambicióznějších projektů u nás. Laichter o této edici řekl: „Kdybych zaujal k vydávání této řady jen komerční hledisko, musel bych edici zastavit“. Knižnice začala vydáváním Platonových spisů, které vycházely v sešitech. Počátky byly těžké, bylo třeba získat předplatitele. Do časopisů, které byly považovány za nadějné, byly vkládány letáky s informacemi o výhodách předplatného. Postupně se tato edice stala nepostradatelnou pro studenty humanitních oborů. Celkem zde vyšlo 37 svazků, poslední v roce 1948. 

Obálka Aristotelovy Politiky z roku 1939

Obálka Aristotelovy Politiky z roku 1939

Ve třicátých letech přebírá otěže nakladatelství syn František, oficiálně se tak stane ale až v roce 1944. Byl to on, kdo sestavoval ediční plány, jednal s autory, dohlížel na celý proces výroby, vyjednával podmínky s tiskárnami, prováděl kalkulace cen a dojížděl za knihkupci po Čechách a na Moravě. Laichterovo nakladatelství přežilo hospodářskou krizi na začátku 30. let, a to díky Františkově opatrnosti. Přežilo i těžkou dobu druhé světové války. Ne však změnu režimu po Únoru 1948. Činnost soukromých nakladatelství ukončil nakladatelský zákon z března roku 1949. Zakladatel nakladatelství Jan Laichter se naštěstí už této doby nedožil, zemřel 31. 10. 1946 v osmdesáti osmi letech. 

Jan Laichter a jeho Syn František

Jan Laichter a jeho Syn František

Smutný konec významného nakladatelského domu

Zásoby knih ve skladech v milionových hodnotách postupně převzal národní podnik Kniha. Majitelům zabavených knih měla být vyplacena přiměřená náhrada. V praxi to ale znamenalo, že knihy, a to i ty nové, ocenili na nejnižší možnou částku, a ta se pak měla jejich původním vlastníkům postupně vyplácet prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství. Každý rok ale maximálně 20 000 Kč, aby se podle vyhlášky z r. 1952 netvořila u soukromníků nadměrná kupní síla výplatou a neodváděla je od pracovního zapojení. V květnu 1953 byla vyhlášena tzv. druhá měnová reforma, kdy byly vklady na běžných účtech zřízené pro soukromé osoby za prodej movitých věcí (tj. i prodej knih) přepočítány v poměru padesát ku jedné. Každému ze třech synů zakladatele firmy Jana Laichtera byla vyplacena směšná částka 1567 Kč. A co bylo s knihami? Velká část šla do stoupy (v rodině Laichterů jsou pamětníci, kteří mluví o deseti tunách papírového sběru). Bohužel byl zničen i během léty pečlivě vybudovaný archiv. František pak odešel pracovat do nakladatelství Kalich. V 70. letech začal psát paměti, které zachycují vedle důležitých událostí tohoto nakladatelského domu i osobnosti českých dějin, které se na vydávání knih podílely. Tyto paměti nazvané O umlčené kulturní epoše vyšly v roce 2021 ve dvou svazcích v nakladatelství Akademia. 

Laichterův dům na Vinohradech 

Laichterův dům v Chopinově ulici (na obrázku uprostřed) – dobové foto

Laichterův dům v Chopinově ulici (na obrázku uprostřed) – dobové foto

Ještě jednu důležitou událost v historii nakladatelství je třeba zmínit. V letech 1908-1910 si Jan Laichter nechal vystavět v dnešní Chopinově ulici na Vinohradech reprezentativní dům, do kterého umístil rozrůstající se nakladatelství. Zároveň však zde byly byty k pronájmu a v prvním patře sídlila rodina. V suterénu byl umístěn sklad, archiv, balírna a distribuce, v přízemí pak písárna a redakce. Inspirací pro stavbu vinohradského domu bylo Laichterovi nakladatelství Plantin-Moretus .v Antverpách. Stavbu nového pražského domu navrhl pro nakladatele dnes velmi uznávaný architekt Jan Kotěra. V 90. letech 20. století byl dům v restituci vrácen Laichterově rodině, která se snaží vrátit interiéry do původní podoby. Je zde stále možné vidět zajímavé detaily vnitřní výzdoby a i vnější podoba domu zůstala zachována. Čas od času se zde konají prohlídky pro veřejnost, na které je možné se objednat.

Za dobu své třiapadesátileté existence vydalo Laichterovo nakladatelství cca 700 publikací, což je úctyhodné číslo. A nebylo to žádná laciná literatura - Laichterovy knihy dozajista ovlivnily řadu českých literátů, vědců i umělců první poloviny 20. století. A jistě přinesly radost a potěšení mnoha českým čtenářům.

Připravila Jana Kozáková, Oddělení vzácných tisků.

Mohlo by vás zajímat

Z knih vydaných Laichterovým nakladatelstvím anebo pojednávajích o jeho zakladateli vybíráme: 

Chcete si knihy a časopisy prohlédnout? Můžete se také objednat do oddělení vzácných tisků. Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny.

Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.

www.mlp.cz/vzacnetisky 

.