V letech 1942-1946 studovala fotografii na Státní grafické škole v ateliérech Emila Funkeho a Josefa Ehma. Po válce se stala Dagmar Hochová se jednou z prvních studentek profesora Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění, kde si vybrala obor filmová fotografie (absolvovala roku 1953).
Ještě během studií začala spolupracovat s časopisy a nakladatelstvími pro děti, především s Albatrosem. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Ale nejvíce je známá svými fotografiemi dětí, u kterých dokázala výjimečným způsobem zachytit jejich bezprostřednost a radost ze hry.
Nevšední všednost
Dagmar Hochová: Z cyklu Děti, 1979
Přístup Dagmar Hochové k dětem velmi hezky vystihl historik fotografie Antonín Dufek při zahájení její výstavy v synagoze v Boskovicích v roce 2000: „Paní fotografka Hochová se k dětem neskláněla jako ke slabším, že neobdivovala jen jejich hravost, čistotu, nezkaženost atd. Vždyť dokázala ukázat i jejich lumpárny. Myslím, že fotografovala ze všeho nejvíc jejich sílu, drzost, odvahu, plné nasazení, důvtip, tedy všechno to, co pěstovala sama u sebe a co tolik chybělo většině dospělých. To všechno lze z jejích snímků vyčíst a odpovídá tomu i autorčin moudrý výrok: „Děti jsou osobnosti, než je společnost pokřiví, přemůže nebo přidusí. Viděla jsem v dětech přirozenou svobodu, snad jedinou, která se tady našla“.
Ale nebyly to jen děti, na které zaměřovala svůj objektiv. Další téma, které ji zaujalo, byl život řádových sester v době totality. Opět oblast, která stála mimo zájem dokumentaristů té doby.
V šedesátých letech se Dagmar Hochové podařilo dostat na několik měsíců do Vietnamu. Výsledkem cesty byla nevšední reportáž o životě a práci prostých lidí. Jela tam s fotografem Václavem Chocholou. V knize Narodila jsem se za bouřky o svých a Chocholových fotografiích z Vietnamu říká: „Zvláštní je, že když vidí někdo Chocholovy fotky odtamtud a moje fotky odtamtud, má dojem, že jsme byli každý v jiném čase v jiné zemi. Ale čím to je, nevím. To nechám kunsthistorikům.“
Dagmar Hochová: Z cyklu Vietnam, 1961
A samozřejmě nesměla chybět u událostí, které u nás podnítily změnu režimu v roce 1989. Svůj fotoaparát neodložila Hochová ani v době, kdy byla zvolena poslankyní České národní rady (dnes Poslanecké sněmovny). Na půdě sněmovny zmapovala v letech 1990 – 1992 řadu událostí a momentů, které jsou cenným dokumentem naší novodobé historie.
Hochová jako portrétistka
A ještě jednu oblast jejího zájmu bych ráda zmínila. Jsou to jedinečné portréty osobností, které stály na okraji zájmu minulého režimu. Dagmar Hochová nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala ji technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše. Díky ní máme nádherné portréty např. Bohuslava Reynka, Josefa Váchala, Jaroslava Seiferta, Jana Patočky a řady dalších českých osobností. Mnohé tyto fotografie známe, ale často netušíme, že jsou od ní.
Dagmar Hochová: Z cyklu Síla věku, Bohuslav Reynek, 1967
V posledním desetiletí svého života se spíše soustřeďovala na bilancování svého rozsáhlého díla. Konečně se jí dostalo satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Sama připravila trilogii představující fotografie, kterých si cenila nejvíce. Knihy se jmenují Deset, dvacet, třicet, už jdu; Čas oponou trhl a Síla věku.V roce 2001 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy. Dagmar Hochová zemřela 16. dubna 2012 ve věku osmdesáti šesti let. Její manžel ing. Zdeněk Reinhardt věnoval po smrti umělkyně obsáhlou fotografickou pozůstalost včetně množství negativů Moravské galerii v Brně.
Připravila Jana Kozáková, Oddělení vzácných tisků.
Mohlo by vás zajímat
Tip! Výstavu fotografii Dagmar Hochové můžete navštívit v centrální hale Ústřední knihovny, kde jsou její fotografie zpřístupněny do 31. května 2026
Z fondů Městské knihovny v Praze vybíráme:
- Blažek, Bohuslav: Dagmar Hochová
- Hochová, Dagmar: 1520
- Hochová, Dagmar: Narodila jsem se za bouřky
- Dagmar Hochová: Dagmar Hochová
- Hochová, Dagmar: Mot hai ba: fotografie z Vietnamu 1961
- Hochová, Dagmar: Porta portese
- Pátek, Jiří: Dagmar Hochová
Atributy k fotografiím
Fotografie Dagmar Hochové pocházejí z fondu Moravské galerie a zveřejňujeme je se svolením Lukáše Hocha. Foto v perexu: Dagmar Hochová - portrét od neznámého autora z roku 1977, z fondu Moravské Galerie, zveřejněno se svolením Moravské Galerie.