Dvě výročí: Master of Puppets a David Gilmour

3. března si připomeneme 40 let od vydání alba Master of Puppets od Metalliky – desky, která kapele přinesla zásadní tvůrčí průlom a definitivně ji posunula mezi nejrespektovanější jména tvrdé hudby – a jen o tři dny později, 6. března, oslaví 80 let kytarista, zpěvák a autor Pink Floyd David Gilmour, jedna z nejvýraznějších osobností rockové historie. 

Dvě výročí v jediném týdnu tak spojují dvě rozdílné, ale stejně ikonické kapitoly populární hudby: metalový milník, který změnil vnímání thrash metalu, a jubilanta, jehož kytara a hlas se nesmazatelně otiskly do zvuku art rocku a odkazu Pink Floyd. Na konci článku najdete výběr z nahrávek, které si můžete v knihovně půjčit.

3. března – 40 let od vydání alba Master of Puppets kapely Metallica…

Obrázek

Metallica na slavnostním předávání ceny Gershwin Prize

3. března před čtyřiceti lety si mohli fanoušci Metalliky poprvé pustit z desky třetí řadový počin svých oblíbenců. Cílem kapely ale nebyli tentokrát jen fandové. Chtěli se blýsknout i před zavedenými recenzenty a odbornou kritikou obecně. Výsledek nejen, že se podařil, ale ještě navíc očekávání několikanásobně předčil.

V pětaosmdesátém roce měla Metallica na kontě dvě řadové desky (Kill ´em All a Ride the Lightning, dnes jen o něco méně vzývané jako přeslavný Master of Puppets) a nálepku těch, kteří od začátku dekády spoludefinují stále ještě nový, ale rázně se vzdouvající americký thrash metal. A toť víceméně vše. Fans sice na koncertech spokojeně ržáli, ale o nějakém komerčním úspěchu se kapele mohlo zatím jen zdát. Jak to tak ale někdy bývá, druhá deska zaujala toho správného člověka. Tím byl zástupce vydavatelství Elektra Records, což už byl label, jenž měl zvuk. Elektra nabídla Metallice velkorysou smlouvu na osm alb, a tak se mohl dát hlavní tvůrčí tandem kapely James Hetfield (kytara, zpěv) – Lars Ulrich (bicí) do práce. Vybaveni posléze i zbylými dvěma členy odmítli americká studia a vydali se do Ulrichova rodného Dánska, kde v kodaňském studiu Sweet Silence pod dohledem producenta Flemminga Rasmussena během podzimu ´85 postupně vypilovali první ze svých skutečných majstrštyků. Když se potom v březnu následujícího roku objevilo album Master of Puppets v obchodech, už i samotný obal skvěle souzněl s názvem – obrázek bílých hřbitovních křížů, na které byly navázány provázky vedoucí k rudým rukám nad nimi, hovořil za vše. 

Obrázek

Metallica vystupuje v Londýně v roce 2009

Nejdůležitější byly ale samotné písně. Kapela jen lehce učesala aranže, nezněla už tolik živelně, přitom úderná thrashmetalová zuřivost jí zůstala. Velký podíl na tom měla i sólová kytara Kirka Hammetta a basa Cliffa Burtona. Titulní skladba se spolehlivě zařadila do „metalického“ kánonu. Deska zkrátka udeřila na ten správný hřeb, aniž by zároveň měla nějakou skutečnou podporu ve vysílání rozhlasových stanic. I tak ale musel širší hudební showbusiness začít brát Metalliku víc vážně. Pro kapelu samotnou pak Master of Puppets znamenal skutečný tvůrčí průlom. Smutnou ironií pak bylo, když při následném promo turné po Evropě zahynul při tragické autonehodě společného tourbusu basák Cliff Burton a kapela tak přišla o jeden ze svých zakládajících pilířů. I tak ale Metallica nastoupila po vydání své třetí řadovky nevratně na cestu budoucích legend rockové historie…

6. března – 80 let slaví kytarista, zpěvák a autor skupiny Pink Floyd David Gilmour…

Obrázek

David Gilmour – Royal Albert Hall – pátek 11. října 2024

Pouhé tři dny po zmíněném metalovém jubileu si světová populární hudba bude moci připomenout další výročí. Osmdesát let věku je jistě úctyhodných samo o sobě. Aktuální oslavenec se ovšem těší všeobecné úctě už dlouho, za své celoživotní dílo a svůj hudební odkaz. Je jím David Gilmour, kytarista, zpěvák a autor legendární kapely Pink Floyd.

Rodák z anglického Cambridge projevoval zájem o hudbu už od útlého dětství. Ještě mu nebylo ani patnáct, když byl na přelomu 50. a 60. let stržen jako tisíce dalších jeho vrstevníků raným rokenrolem. V té době se v rodném městě ve škole seznámil a začal i trochu kamarádit se svými budoucími věhlasnými kolegy – Sydem Barrettem a Rogerem Watersem. U nejranějších počátků Pink Floyd ale David Gilmour nebyl, tehdy hrával v jiných studentských formacích, dnes již zapomenutých. To už se psala polovina šedesátek a tzv. britská invaze kapel jako byli Beatles, Rolling Stones, Kinks, Animals nebo začínající Who, kulminovala. O nějaký ten rok mladší budoucí členové Pink Floyd u toho tak dost dobře ještě být nemohli, jejich čas se teprve blížil. Druhá půlka 60. let přinesla do angloamerického kytarového bigbítu spoustu nových zvuků, stylů, přístupů a především kapel samotných. V roce ´67 k nim přibyli i Pink Floyd, stále ještě bez Davida Gilmoura. Kapela si vysloužila pověst energické komety nové psychedelické scény považované tehdy tak trochu stále za underground. Gilmour o svých přátelích z Cambridge věděl, stejně tak oni o něm, ale zatím si nadále hlavně užíval poststudentský život a cestoval po Evropě. Osloven byl na samém konci sedmašedesátého roku, kdy začal být duševní stav zakladatele „Floydů“ Syda Barretta čím dál tím méně slučitelný s hraním v kapele. I tak ale na samém počátku působení Davida Gilmoura v Pink Floyd fungovala kapela nějaký čas coby pětičlenná. Po definitivním Barrettově vyhazovu se pak sestava na takřka dvacet let ustálila na klasické složení Waters – Gilmour – Wright – Mason.

Obrázek

Vnitřní obal alba Meddle (1971). Zleva doprava: Waters, Mason, Gilmour, Wright

Gilmourova role se během oněch let vyvíjela. Nastoupil původně „jen“ jako posila a posléze náhrada za Barretta, ale vcelku záhy se projevil coby schopný kytarista i zpěvák, navíc s jistým autorským potenciálem. Zároveň to ovšem byla léta, kdy Pink Floyd umělecky vládl pevnou rukou Roger Waters. Celé sedmdesáté roky byly zlatou érou kapely – vznikla tři zcela zásadní artrocková alba The Dark Side of the Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a The Wall (1979). David Gilmour se úspěšně vyprofiloval v elitního instrumentalistu i zpěváka. Dalo by se říct, že řemeslně už tehdy zastínil kapelníka Waterse. Autorsky byl ale stále v oslabení, Waters ho maximálně tak někdy přizval ke spoluautorství. Vztahy v kapele se vyhrotily a v roce 1985 zaťatý a pro ostatní nesnesitelný Waters z Pink Floyd zhrzeně odešel. K fanouškům i médiím mnohem vlídnější a přístupnější David Gilmour se tak jevil jako jednoznačný nový leader. 

Období od poloviny 80s do půlky 90s se tak dá brát jako floydovská éra Davida Gilmoura. U fanoušků to problém nebyl, nový materiál se prodával dobře, ovšem recenze už zdaleka tak nadšené nebyly. Umělecky kapela v oněch letech těžila hlavně z propracovaných a zdařilých živých vystoupení, často v originálním prostředí. Komerční úspěch mělo i album The Division Bell (1994), poslední řadovka vydaná ještě v rámci aktivní společné kariéry. Poté se Pink Floyd na dlouhé roky odmlčeli.

Gilmour měl už od konce 70. let i paralelní občasnou sólovou kariéru. Jeho vlastní počiny ale dlouho neměly dopad srovnatelný s diskografií Pink Floyd, stále byl považován hlavně za člena slavné kapely. Vlastního autorského uznání se Gilmour dočkal až po roce 2000. V té době už bylo jasné, že Pink Floyd se na scénu nevrátí (s jedinou výjimkou společného vystoupení, dokonce i s Watersem, na multikoncertě Live 8 v roce 2005) a David Gilmour je tak dnes ze všech žijících členů kapely považován (na rozdíl od Rogera Waterse) za toho nejautentičtějšího. Nezapomíná ale ani na vlastní tvorbu, naživo vkusně spojuje vybranou klasiku Pink Floyd se sólovými věcmi a může si tak svým typickým tiše neokázalým způsobem užívat zasloužený status hudební legendy.

Připravil Jan Mládek, Hudební oddělení Ústřední knihovny

Mohlo by vás zajímat

Hudební oddělení Ústřední knihovny má ve svém CD fondu jak průlomové album Master of Puppets, potažmo většinu další diskografie kapely Metallica, tak disponuje i víceméně kompletní audiosbírkou Pink Floyd i vybranými sólovými počiny Davida Gilmoura na audio i videonosičích. Zároveň lze v knižním fondu hudebního úseku nalézt nejednu publikaci zabývající se Metallikou nebo Pink Floyd.

• Metallica – nahrávky a knihy k půjčení
• Pink Floyd- nahrávky a  knihy k půjčení
• David Gilmour – sólově – nahrávky k půjčení 

Atributy k fotografiím

Metallica

• Kirk Hammett a James Hetfield hrají na koncertě Metallicy v O2 Aréně v Londýně, Anglie. Kreepin Deth, CC BY 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/3.0>, prostřednictvím Wikimedia Commons
• Metallica na slavnostním předávání ceny Gershwin Prize v Kongresové knihovně v DAR Constitution Hall ve Washingtonu, D.C. Library of Congress Life, CC0, prostřednictvím Wikimedia Commons.
• Metallica vystupuje v Londýně v roce 2009. Andrew Skudder, CC BY-SA 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0>, prostřednictvím Wikimedia Commons.

David Gilmour

• David Gilmour – Royal Albert Hall – pátek 11. října 2024. Raph_PH, CC BY 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/2.0>, prostřednictvím Wikimedia Commons.
• Vnitřní obal alba Meddle (1971). Zleva doprava: Waters, Mason, Gilmour, Wright. Capitol Records, Public domain, prostřednictvím Wikimedia Commons.