Městská knihovna v Praze

Pet Sounds a Revolver: dvě zásadní alba

11. 08. 2026
Jaro, léto ´66 – 60 let od vydání dvou zásadních hudebních počinů… Článek Jana Mládka se zabývá alby Pet sounds a Revolver.

Obrázek v perexu: ChatGPT

Když v prosinci 1965 vyšlo šesté řadové album Beatles nazvané Rubber Soul, fanoušci byli ve stejné míře nadšeni, jakož i udiveni. Ano, byli to zase jejich oblíbenci, písničky fungovaly jako vždycky, ale co ty texty a ty nové zvuky?! Šedesátá léta se právě klopila do své druhé půlky a ti nejlepší zástupci rockového i popového boomu, který už pár let vládl světové populární hudbě, se hodlali autorsky náležitě rozprostřít. Výsledkem měly být mj. dvě stěžejní desky. Jedna od amerických Beach Boys, druhá od britských Beatles – Pet Sounds a Revolver.

Změna hudebního myšlení

Obal desky Beach Boys - Pet Sounds (1966)

Obal desky Beach Boys - Pet Sounds (1966)

Během let 1963 až 1965 si skupiny jako právě zmínění Beach Boys nebo Beatles (a vedle nich celá řada dalších – Rolling Stones, Kinks, Animals, Hollies, Byrds, Who ad.) bezpečně získali uši i srdce zástupů fanoušků po celém světě (svobodném i nesvobodném), což samo o sobě stačilo pro budoucí nesmrtelnost a pořádný hudební odkaz. Tvůrčí členové těchto kapel po prvotním obřím úspěchu však neusínali na vavřínech a mnozí z nich toužili svojí tvorbu posunout dál. Ne kvůli zadostiučinění, šlo o přirozený skladatelský či textařský vývoj. Písničky „jenom o lásce“ už jim nestačily, i když ani ty pochopitelně nezmizely, jen se jejich podoba měla začít vrstvit, různit a pestřit. To samé se týkalo i využití nástrojů a celkového přístupu k nahrávání.

Vznik Pet sounds a role Briana Wilsona

Zleva: Johnston, Melcher, Asher a Brian při nahrávání alba Pet Sounds na začátku roku 1966

Zleva: Johnston, Melcher, Asher a Wilson při nahrávání alba Pet Sounds na začátku roku 1966

Jak už bylo řečeno, beatlovský Rubber Soul byl jakýmsi prvním či spíše nultým výstřelem nové éry a jeho zvuk předznamenal hudební dění šestašedesátého roku, dost možná nejdůležitějšího rockového letopočtu onoho desetiletí. Hudebním mozkem Beach Boys byl Brian Wilson (1942 až 2025), stejně nadaný jako vláčený osobními potížemi. Z toho důvodu se v té době změnil z aktivního člena kapely obsluhujícího baskytaru a příležitostného zpěváka čistě ve skladatele a producenta. Zatímco Beach Boys jeli turné (za Wilsona navždy zaskočil nový člen Bruce Johnston), Brian doma piloval nové skladby pro další chystané album. Když je posléze ostatním představil, v kapele v podstatě vypukl spor o další směřování. Ne všichni Wilsonovy novátorské vize cítili podobně. Hlavní dodavatel písniček si však prosadil svou a mezi lednem a dubnem ´66 postupně ve čtyřech různých amerických studiích vznikly nové nahrávky. Ne že by vše šlo hladce. Wilsonova křehká psýcha, v té době navíc v dobrém i zlém rozmělňovaná zážitky s LSD, zaručovala všechno, jen ne běžné natáčení. Brian Wilson nutil ostatní někdy k až happeningovým situacím, a když se mu zrovna dařilo zbytek kapely či další najaté muzikanty přesvědčit o své pravdě, postupně se rodila nejuznávanější deska Beach Boys. Když ne, nahrávání se vleklo a leckdo, včetně samotného Briana, upadal do marné skepse. Nicméně i přes svérázné natáčecí podmínky bylo v dubnu 1966 hotovo a o měsíc později, konkrétně 16. května ´66, vyšly Pet Sounds coby jedenácté řadové album Beach Boys (tak velký počet desek během relativně krátké doby od roku 1962 byl zapříčiněn typicky volnější vydavatelskou koncepcí v USA těch let). Reakce byly v době vydání zprvu rozpačité, kapela dokonce vinila Capitol Records z cíleně nedostatečné propagace a lepších recenzí se Pet Sounds dostalo až od britské konkurence. 

Wilson řídí nahrávací seanci alba Pet Sounds za mixážním pultem ve studiu Western

Wilson řídí nahrávací seanci alba Pet Sounds za mixážním pultem ve studiu Western 

Z uměleckého hlediska šlo rozhodně o nečekaný posun od bezstarostných beachboyovských popěvků o dívkách, plážích, surfingu a rychlých autech. Pod zdánlivě složitými aranžemi zahrnujícími do té doby v poprocku nezvyklé instrumenty jako tympány, zvonkohru, cembalo, akordeon a celou řadu nových klávesových nástrojů a propracované vokální party, se ale pořád schovávaly známé Wilsonovy harmonie. Texty písní zmelancholičtěly a nabraly snovější náladu, ale to vše bylo jen předzvěstí toho, co měl rock nabízet v příštích letech. Nakonec i Pet Sounds uspěly na hitovém poli – za všechny zde vydané songy jmenujme trojici – „Wouldn´t It Be Nice“, „God Only Knows“ a nečekanou předělávku americké lidovky „Sloop John B.“. Všechny tyto písně se dnes řadí do platinového kánonu Beach Boys. I celému albu se dostalo postupem let přelomového a zásadního označení, ač se tak nejprve moc nezdálo. Jeho originalitu oceňovali v týdnech po vydání spíše sami bigbítoví muzikanti…

Revoluce Revolveru

Obal alba Revolver skupiny The Beatles

Obal alba Revolver skupiny The Beatles

Tím se dostáváme ke druhému v úvodu zmíněnému slavnému zářezu roku ´66. Pet Sounds vyšly v době, kdy v londýnském studiu Abbey Road pracovali Beatles na své sedmé řadovce. A stejně jako Briana Wilsona částečně inspiroval předchozí beatlovský Rubber Soul, tak i členy Beatles, především Paula McCartneyho, oslovily Pet Sounds. Během těch měsíců tak došlo k jakémusi symbolickému kyvadlovému soupeření na dálku. Ani Beatles už neměli zájem nadále chrlit další a další chytlavé kytarové vyhrávky, ve kterých se donekonečna opakovala slova you, me nebo love. Úspěšné dokončení a vydání předchozího Rubber Soulu je v tom jen utvrdilo. Jedním z cílů bylo ještě o něco více využít technické možnosti nahrávacího studia. Protože nahrávky měly být ještě vyšperkovanější, kapela přistoupila na fakt, že jejich živé provedení prakticky nebude v základní sestavě a běžném nástrojovém koncertním vybavení možné. To dalo Beatles a jejich producentovi Georgi Martinovi ještě větší volnost. Navíc na experimentování s novými postupy byla vůbec příhodná doba. 

Harrison, McCartney a Lennon s Georgem Martinem ve studiu EMI, bez data

Harrison, McCartney a Lennon s Georgem Martinem ve studiu EMI, bez data

Tehdejší londýnská scéna se napříč všemi uměleckými formami vybarvila do nečekaných rozměrů a odstínů. Nejen popoví a rockoví muzikanti, ale i filmaři, výtvarníci, módní návrháři nebo spisovatelé naplno otevřeli stavidla svého talentu a neměli v úmyslu se nadále omezovat zavedenými mantinely tehdejšího showbusinessu. Ruku v ruce s tím nastoupila i odvaha říkat, psát či jinak sdělovat nové, otevřené myšlenky, písňové texty samozřejmě nevyjímaje. Z té doby, ohraničené zhruba roky 1965 a 1967, pochází termín swingující Londýn. A Beatles byli jedněmi z přirozených mluvčích oné éry.

„Swingující Londýn“, Carnaby Street, kolem roku 1966

„Swingující Londýn“, Carnaby Street, kolem roku 1966

Natáčení Revolveru zabralo relativně krátkou dobu – od dubna do června ´66. Od začátku bylo jasné, že příští deska Beatles bude znít mnohem rozmanitěji. Některé nahrávky v podstatě pop nebo rock přímo opouštěly. „Eleanor Rigby“ obstaralo smyčcové kvarteto, „Love You To“ je prvním beatlovským výletem do indické hudby, „Tomorrow Never Knows“ by mohl být soundtrackem LSD tripu, „Yellow Submarine“ zase zní jako dětská písnička plná hravých efektů. Na kytarový rock skupina samozřejmě nezanevřela a i na Revolveru to jsou pořád Beatles. Jen světu populární hudby ukazující, do jakých zatím neprobádaných míst je možno se vypravit. A i když se jednoznačně jednalo o společné dílo, poprvé zde více byly slyšet rozdíly ve skladatelském přístupu Johna Lennona a Paula McCartneyho, navíc dostal do té doby největší prostor i George Harrison (celé tři skladby). Na rozdíl od Pet Sounds se Revolveru vydaném 5. srpna ´66 dostalo mnohem vřelejšího přijetí, britští kritici i fanoušci byli zkrátka otevřenější a vstřícnější k novinkám. 

 

Beatles (s diskžokejem Jimem Staggem) během svého posledního turné v srpnu 1966

Beatles (s diskžokejem Jimem Staggem) během svého posledního turné v srpnu 1966 

Album předznamenalo další a ještě barevnější vývoj rockové hudby, který měl nastat o další rok později. Šestašedesátý ale už navždy zůstane rokem změny. Rokem, kdy zmíněná generace muzikantů, ať už v Británii nebo Americe, dospěla, aniž by ztratila svůj prvotní startovní elán a nadšení. Už nešlo jen o „zpovykané hvězdičky“ vytažené na výsluní díky televizi a singlovým žebříčkům. Seriózní kritici a vůbec čím dál tím větší část společnosti začala brát tyto umělce vážně. A protože se na obzoru někdy na přelomu let ´65 a ´66 začali zjevovat další noví talentovaní muzikanti a autoři (Eric Clapton, Jimi Hendrix, Simon a Garfunkel ad.), plodná doba hnala všechny kupředu a slibovala nové zážitky. Že se tak potom skutečně dělo, o tom netřeba spekulovat.

Připravil Jan Mládek, Hudební oddělení Ústřední knihovny.

Mohlo by vás zajímat

Ve fondu Hudebního oddělení Ústřední knihovny se nachází na CD jak zde uvedená alba Pet Sounds i Revolver, tak i mnohé další významné a dnes uznávané počiny dalších tehdejších osobností rockové historie těch let – kupříkladu Aftermath nebo Between the Buttons od Rolling Stones, Blonde On Blonde od Boba Dylana, raná tvorba Jimiho Hendrixe nebo třeba slavný psychedelický debut Pink Floyd - The Piper at the Gates of Dawn.

Tip! Různé nahrávky spojené s Beach Boys i Beatles můžete poslouchat online v hudebních databázích Oxford Music Online nebo Alexander Street Press: Music Online. Co je k tomu potřeba? Platnou registraci do knihovny (čtenářský průkaz či ověřené online členství), k přihlášení do databáze stačí vyplnit vaše uživatelské jméno (číslo průkazu nebo jméno) a heslo. Obojí se dozvíte a můžete změnit v Mém účtu.  

Atributy k fotografiím

Beach Boys

The Beatles

 

 

 

Sdílet