Z vězení do knihovního paláce a ještě dál

Jen tři velké skříně a v nich několik set knih stály v roce 1891 při samém vzniku první veřejné knihovny na tehdejším území Prahy. Do roka v ní počet knih vystoupal na něco přes čtyři tisíce. Ani na svou dobu to nebylo mnoho, srovnáme-li fond třeba s půjčovnou knih obrozence F. L. Heka, kterému při požáru rodné Dobrušky v r. 1806 shořel téměř stejný počet svazků. Ony tři skříně stály v prostorách bývalé svatováclavské věznice na Zderaze. Právě zde se před jubilejními 135 lety začala psát historie Městské knihovny v Praze. 

Zderaz - velká historie na malé ploše

Obrázek

Kostel sv. Václava Na Zderaze 

Lokalita zaniklé osady Zderaz, skoro na periférii staré Prahy, není velká rozlohou, nýbrž odkazem, a to nejen knihovním. Místo u dnešní Resslovy ulice, naproti chrámu sv. Cyrila a Metoděje, kde v r. 1942 kladli odpor hrdinní parašutisté, si kdysi vybral král Václav IV. pro své pražské sídlo. Jeho hrádek stával na tzv. Břežské skále, táhnoucí se až dolů k Vltavě. Místu dominuje starobylý kostel sv. Václava, dnes v užívání Církve čsl. husitské, který se zachoval z původní zástavby. V pol. 20. let, ještě před započetím stavby kampusu v Dejvicích a koupí Klementina čsl. státem, bylo už už na spadnutí zřízení ústřední technické knihovny přímo v kostele a na přilehlém pozemku. Nedaleko se nacházel svatováclavský pramen a lázně, jak jinak než Svatováclavské. V nich přechodně sídlil Purkyňův fysiologický ústav a v březnu 1848 zde byla vyhlášena svatováclavská petice, která požadovala národní rovnoprávnost, autonomii, občanské svobody a sociální změny. V r. 1939 bydlel v nedaleké Hlávkově koleji student Jan Opletal a 17. listopadu t. r. byli odsud do koncentračních táborů deportováni čeští vysokoškoláci. 

Asanace

Obrázek

Svatováclavské lázně těsně před demolicí

Ke kostelu sv. Václava byl v 17. stol. přistavěn klášter bosých augustiniánů. Při josefínských reformách byl „bosácký“ klášter zrušen a kromě mnichů se stěhovalo i vybavení. Mimochodem právě z klášterního kostela pochází hlavní oltářní obraz ve staroboleslavské svatováclavské bazilice, jehož autorem byl Karel Škréta. V r. 1809 byla v areálu zrušeného kláštera zřízena zemská trestnice. O pobyt zde skutečně nebylo proč stát - vypukaly zde epidemie i vzpoury a mnoho vězňů pomřelo. O mizerné stravě, ve vlhku, zimě a tmě přežil jen ten, kdo neseděl dlouho a kdo měl tuhý kořínek. Trestanců i trestankyň v přeplněné svatováclavské věznici přibývalo. Nadlouho nepomohlo ani otevření ženské věznice v Řepích. A tak se nakonec zbylé osazenstvo přestěhovalo v r. 1889 daleko za městské hradby, kde v polích vyrostla modernější věznice Pankrác. Během tzv. pražské asanace na přelomu devatenáctého a dvacátého století byly budovy trestnice, včetně posledních zbytků hradu a okolní zástavby, kompletně srovnány se zemí a zmíněná Břežská skála byla odtěžena.

Světýlko v temnici

Obrázek

Reformátor vězeňství František Josef Řezáč

Jedno světýlko v neutěšených podmínkách temnice přeci jen zasvitlo. Jako vězeňský duchovní zde působil člověk, kterého dobový tisk řadil mezi „čelné muže národa našeho“, významný reformátor vězeňství a knihovník František Josef Řezáč. Tento vlastenecký kněz věděl, do čeho jde - v revolučním roce 1848 si z politických důvodů nějaký čas ve vězení sám odseděl. Jako první v habsburské monarchii zavedl na Zderaze nápravu odsouzených prostřednictvím vzdělávání a práce a zřídil i spravoval zde vězeňskou knihovnu. Řezáč proslul též jako reformátor školství. Mj. propagoval a podporoval zakládání venkovských školních knihoven a vytvořil pro ně modelový seznam potřebných knih. Během svého života se podílel na založení asi tří set školních knihoven. 

Pražská praknihovna

Obrázek

Studovna ve staré budově Městské knihovny ve Valentinské ulici

V druhé polovině 19. stol. se uvažovalo o zřízení pražské městské knihovny. Zprvu bylo třeba vyřešit otázku, zda se má zřídit jediná knihovna pro celou Prahu, nebo více knihoven menších. Z praktických důvodů zvítězil první koncept. Samozřejmě bylo třeba najít místo a uprázdněné prostory svatováclavské věznice se přímo nabízely. Budova, kam se vcházelo a odkud se občas už nikdy nevycházelo, začala od prvního července 1891 vítat návštěvníky jiného druhu. Knihy v pražské veřejné praknihovně se tenkrát mohly půjčovat i bez složení zálohy. A sice osobám, jež se prokázaly legitimací a stvrzenkou některého obecního staršího, ručícího za to, že se knihy mohou dotyčnému bez problémů půjčit. Půjčovat se pak mohlo komukoliv, kdo složil 2 zl. zálohy. Půjčovné za běžnou knihu do 150 str. na 14 dní činilo 1 krejcar. Pro srovnání: Zkratka „zl.“ v té době už neznamenala „zlatou“, nýbrž „stříbrnou“ měnu - zlatník (neboli zlatku), jenž obsahoval cca 11 g čistého stříbra. Představoval téměř denní mzdu kvalifikovaného dělníka a dalo se za něj koupit 10 až 15 půllitrů piva. Obsahoval 100 (dříve 60) měděných krejcarů - za jeden se dala koupit houska, kdysi luxusnější potravina než dnes. Do čítárny se knihy půjčovaly bezplatně každému, kdo se legitimoval. První měsíc navštívilo knihovnu závratných 66 čtenářů, kteří si vypůjčili 337 svazků. Za půl roku přibylo čtenářů i výpůjček zhruba pětkrát. 

Knihovna na cestách

Obrázek

Stará budova Městské knihovny ve Valentinské ulici počátkem 20. století

Dobové dokumenty popisovaly stav prostor sice diplomaticky, ale jednoznačně: „Místnosti někdejší trestnice sv. Václavské návštěvám nevalně byly příznivy.“ Naštěstí si čtenáři a knihovníci ve vězení dlouho nepobyli - stavební úpravy v blízkosti věznice a nevyhovující prostory vedly už za rok po otevření knihovny k jejímu přestěhování do Rytířské ulice. Hned za rok na to se knihovna opět stěhovala - tentokrát do prázdných místností někdejších Trinitárských kasáren (dnes cca ulice Magdalény Rettigové), poté na roh Spálené a Purkyňovy, až nakonec v r. 1903 zakotvila ve staré budově ve Valentinské ul. vedle Mariánského náměstí. Před vypuknutím první světové války k ní přibyly pobočky: dvě na Novém Městě, další na Vyšehradě, na Malé Straně, na Hradčanech, v Holešovicích a v Libni. V r. 1914 vlastnila Městská knihovna přes 100 tisíc svazků a navštěvovalo ji přes 5 ½ tisíc čtenářů. Prvním ředitelem byl známý básník Antonín Sova, po jeho odchodu do penze spisovatel Dr. Jan Thon. 

Palác knihovny

Obrázek

Ústřední knihovna 

Trvalo jen pár desetiletí a Městská knihovna se k desátému výročí vzniku Republiky československé znovu přestěhovala. Z  vlhkých a ponurých prostor věznice, kde se dřív ozývalo řinčení okovů a úpění trestanců, a nevyhovujících objektů, jež byly postaveny pro jiné účely, do prosvětlené Ústřední knihovny na Mariánském náměstí. Patřila mezi nejmodernější v Evropě a v dobovém tisku se o ní dokonce psalo jako o „Paláci knihovny“. Letos si připomínáme 150 let od narození jejího architekta Františka Roitha a za dva roky oslavíme stoleté výročí otevření. 

Od tří skříní k výdejním boxům

Obrázek

Nově otevřená pobočka na Černém Mostě

Vývoj ale neskončil a následovaly desítky dalších poboček v moderních prostorách a objektech. Jen z nedávna připomeňme samoobslužné kiosky, pobočku v Malešicích a ve Velkém mlýně a nově postavenou víceúčelovou budovu na Petřinách. Počátkem června přivítala návštěvníky nová pobočka na Černém Mostě.

Stovky, resp. pár tisíc svazků ve třech skříních, se za 135 let rozrostly v knihovní síti Městské knihovny na 1 ¾ mil. knihovních jednotek. K 66 registracím v r. 1891 jich přibylo skoro 170 tis. K tomu připočtěme téměř 10 tis. kulturních a vzdělávacích akcí a 6,7 mil. stažení e-knih a dokumentů v roce 2025.

Dávní knihovníci by dnes, po 135 letech, možná řekli: „Knihovny, jichž místnosti jsou čtenářům valně příznivy, navštěvuje dnes síla lidu. Knih ukrutně přibylo a nárůst výpůjček je hrubě veliký. Velectěné, četby milovné obecenstvo je srdečně vítáno.“

Připravil Václav Drašnar, Oddělení pragensií.

Atributy k fotografiím

• Perex: Svatováclavská trestnice, v detailu vězni při plnění pracovních povinností. 

• Wikimedia Commons, Vincenc Morstadt, Svatováclavská trestnice 1836, repro Moravský illustrovaný zpravodaj 1932, volné dílo.

• Titulní stránka knihy kostel sv. Václava Na Zderaze, autor Dr. Eduard Neumann.

• Svatováclavské lázně, repro z knihy Fotografický ateliér H. Eckert v Praze, Přikrylová, M., Praha 2017.

• Wikimedia Commons, F. J. Řezáč, autor Josef Mukařovský, Světozor 1880, volné dílo.

• Archiv Městské knihovny v Praze 

• Wikimedia Commons, F. J. Řezáč, autor Josef Mukařovský, Světozor 1880, volné dílo.

• Archiv Městské knihovny v Praze 

• Ústřední knihovna, Mariánské náměstí, VitVit, CC BY-SA 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/deed.en, via Wikimedia Commons.