Pokus o nástin pohledu původních obyvatel

Ve sbírkách Střední a Jižní Ameriky Náprstkova muzea jsou chilské a peruánské mumie, lidské lebky a falešné a pravé tsantsy – vypreparované hlavy nepřátel amazonských Jívarů. Bádání za pomoci moderních zobrazovacích metod přináší nová fakta ohledně původu, věku, pohlaví i zálibách lidí, jejich tělesné schránky se klikatými cestami dostaly do muzea. Lidské ostatky dnes díky technologiím začínají stále hlasitěji vyprávět své příběhy. Probíhající výzkum pramenů zároveň odhaluje někdy kuriózní a eticky problematické okolnosti jejich získání. Dnes se tak hlavně musíme ptát: měli bychom lidské ostatky vůbec vystavovat a jak? A co si o tom vlastně myslí původní obyvatelé kultur, odkud pochází? Neměli bychom se jich na to zeptat? A co všechno vlastně máme považovat za ostatky? Neliší se pohled naší západní kultury od optiky Nového světa? A čím nás tento „jiný“ pohled může obohatit?

Přednáší Mgr. BcA. Tereza Melicharová (1991), která pracuje jako kurátorka středoamerické a jihoamerické sbírky v Náprstkově muzeu v Praze a překládá beletrii ze španělštiny. V rámci svého výzkumu se věnuje materiální kultuře chilského etnika Mapuche, nejstarším péřovým ozdobám z Amazonie a dějinám sbírek Náprstkova muzea.