Zdeněk Václav Tobolka – knihovník, politik, historik

I když je Tobolka dnes nazýván „otcem české knihovědy“, jeho profesní zájmy byly mnohem širší. Zásadní roli v jeho odborném směřování hrála historie a politika.

Zrod mladého politika

Zdeněk Václav Tobolka pocházel z Poděbrad, kde se 21. června 1874 narodil. V útlém věku přišel o otce, rodina se následně přestěhovala do sousedního Kolína. V 90. letech je Tobolkův život spojen se studiem bohemistiky a historie na Univerzitě Karlově. Na studiích jej výrazně ovlivnila řada osobností. Patřil mezi ně historik, spisovatel a politik Jaroslav Goll (1846–1929), archivář a filozof Josef Emler (1836–1899) a v neposlední řadě budoucí „prezident – osvoboditel“ Tomáš Garrigue Masaryk. Na konci 90. let vstupuje na Masarykův popud Tobolka do politiky a společně s ním zakládá Českou stranu lidovou, v níž je řazen k tzv. mladorealistům.

Mezi knihami

Titulní list soupisu fondu palácové knihovny Kinských v Praze

Období po úspěšném dokončení vysokoškolských studií je v Tobolkově životě poprvé spojeno s aktivitami v oblasti knihovnictví. V letech 1897–1918 byl Tobolka zaměstnán jako knihovník v pražské univerzitní knihovně (současné Národní knihovně). Léta zde prožitá ovlivnila Tobolkovu budoucnost určitě více, než si on sám v této době dokázal představit. Jedna z nejpozoruhodnějších odborných knihovnických aktivit Z. V. Tobolky v této době je spojena s palácovou knihovnou rodu Kinských umístěnou v prostorách paláce Kinských na Staroměstském náměstí. Soupis jejího historického fondu Verzeichnis der Druck und Kunstwerke čítající více než 30 000 svazků a grafických listů, pořídil Tobolka v roce 1904. Jednotlivé záznamy knih a grafik jsou doplněny i odhadem jejich cen stanovených podle dobových zvyklostí. Vzhledem k tomu, že fond této šlechtické knihovny již nebyl v průběhu 20. století rozšiřován, je Tobolkův soupis i v současnosti jeho věrným obrazem i cenným dobovým dokladem.

Závěrečný list soupisu fondu palácové knihovny Kinských v Praze

Přelom 19. a 20. století je v Tobolkově biografii spojen také s vydáváním prvního moderního odborného periodika České knihovnictví, jehož první číslo vyšlo v roce 1900. Tímto měsíčníkem chtěl Tobolka jako redaktor i vydavatel podpořit vznik českých veřejných knihoven. O ilustrační doprovod se mnohdy postarala zvučná jména naší výtvarné scény tehdejší doby – např. Mikoláš Aleš, Zdenka Braunerová či Jan Preisler. Bohužel, po sedmi vydaných číslech časopis zanikl. Důvodem byla finanční náročnost celého projektu. Tobolkovi se nepodařilo vytvořit dostatečně široký okruh odběratelů.

Z Vídně do Prahy

Sborník Československé knihovnictví vydaný v roce 1925

Vraťme se však zpět k Tobolkovým politickým aktivitám. Ten se po přestupu k mladočechům stává výraznou osobností tohoto ideového směru. V roce 1911 Tobolka úspěšně kandidoval do rakousko-uherského Říšského sněmu. Ve Vídni setrval do konce 1. světové války. V rakouské politice se snažil posílit český živel, když v úzké spolupráci s agrárníkem Antonínem Švehlou a levicově orientovaným sociálním demokratem Bohumírem Šmeralem inicioval v Říšské radě vznik Českého svazu. V roce 1918 se Tobolka plně zapojil do politického a společenského dění nově konstituované Československé republiky. V roce 1920 se stal členem Československé sociálně demokratické strany, v té době druhé nejsilnější politické strany v českých zemích.

Tobolkova politická činnost byla v prostředí nové ČSR úzce provázána s jeho odborným knihovnickým zájmem. Poměrně známá je jeho činnost v oblasti knihovnické legislativy – v roce 1919 se stal odborným garantem Knihovnického zákona (Zákona o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb.), přijatého Národním shromážděním 22. července 1919. Ten znamenal průlom v dalšími rozvoji českého knihovnictví v nových podmínkách mladého Československa. Jeho přímým důsledkem je současný stav, kdy má Česká republika nejhustší síť knihoven na světě.

Tobolka – organizátor a knihovnický profesionál

Sborník Československé knihovnictví vydaný v roce 1925

V letech 1918–1939 byl Z. V. Tobolka profesně spojen s knihovnou Národního shromáždění, založenou již v 50. letech 19. století při Zemském správním výboru pro Čechy. V době Tobolkova působení se z této knihovny stala jedna z nejlépe vedených a nejdůležitějších odborných knihoven u nás. Právě v této době Tobolka stanovuje závazná jednotná a hlavně jednoznačná pravidla pro popis knih. V roce 1919 se pak stává jedním ze zakladatelů Spolku československých knihovníků sdružujících pracovníky ze všech typů knihoven. Jedním ze základních cílů Spolku bylo navázání spolupráce s obdobně zaměřenými zahraničními organizacemi a zorganizování Mezinárodního knihovnického kongresu v Praze, uspořádaného v létě 1926. Z jednání vzešla potřeba založení mezinárodní knihovnické organizace zrozené v roce 1928 v Římě pod názvem International Federation of Library Associations and Institutions (IFLA). Československo zastupované právě Z. V. Tobolkou se stalo jedním ze zakládajících členů. V lednu 1930 došlo ke vzniku Československé knihovědné společnosti, jehož předsedou byl až do roku 1948 sám Tobolka.

Knihopis československých tisků

Monografie o knižní kultuře Kniha (1949)

Další Tobolkova činnost na poli knihovědy je spojena s dlouhodobou snahou o vytvoření české národní bibliografie. Ještě v době Rakouska-Uherska vydával Českou bibliografii za léta 1902 – 1911. V roce 1923 si česká kulturní veřejnost připomínala 150. výročí narození Josefa Jungmanna a jedním z praktických důsledků bylo založení Komise pro soupis československých tisků. Vedoucím představitelem Komise byl Tobolka a jejím nejviditelnějším dílem se stal Knihopis československých tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Tento monumentální a dosud nedokončený projekt navazuje právě na Jungmannovu Historii literatury české. Knihopis byl Tobolkou rozdělen na dva díly, zachycující prvotisky (vydaný právě před sto lety, v roce 1925) a staré tisky (tento svazek vycházel díky své obsáhlosti v podobě sešitů, z nichž poslední byl vydán v roce 1967). Od počátku byly vydávány i dodatky a v současné době existuje i digitální podoba Knihopisu, přičemž Tobolka se na redakční práci podílel až do roku 1950. V současné době je Knihopis dostupný i v digitální podobě, provoz databáze zajišťuje Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze. V současné podobě zahrnuje bibliografické záznamy českojazyčných starých tisků vydaných v letch 1501–1800 a bohemikálních inkunábulí vytištěných na území českých zemí mezi roky 1476 a 1500.

Tobolka na akademické půdě

Medaile Z. V. Tobolky

S praktickou knihovnickou činností Z. V. Tobolky byly úzce propojeny jeho pedagogické aktivity v akademické sféře. Nelze pominout ani jeho odbornou činnost spojenou s vytvořením prvního moderního systému vzdělávání knihovníků a stanovením požadavků na zaměstnance knihoven. V roce 1920 se stal ředitelem nově založené jednoleté Státní knihovnické školy, systém výuky se podobal již dříve organizovaným odborným kurzům. V letech 1927 – 1939 Tobolka působil na Univerzitě Karlově jako první docent knihovnictví. Samostatná Katedra knihovnictví a vědeckých informací vznikla však při Filozofické fakultě UK až v roce 1950.

Zdeněk Václav Tobolka, muž, který se zasloužil o základy současné podoby české knihovědy a knihovnictví a který ve své odborné práci propojoval svoji odbornost historika s praxí na poli knižní kultury, zemřel v Praze 5. listopadu 1951 ve věku 77 let. Od roku 2000 je Sdružením knihoven České republiky a Nadací knihoven udělována Medaile Z. V. Tobolky. Osobnosti jsou oceňovány za významný přínos k rozvoji českého knihovnictví nebo za celoživotní práci v oboru. Odkaz Zdeňka Václava Tobolky je tak stále živý.

Zpracoval: Tomáš Dušátko, Oddělení vzácných tisků.

Medaile Z. V. Tobolky pochází z Wikipedie, dvě fotografie z palácové knihovny Kinských jsou od autora a čtyři další fotografie byly reprodukovány z fondu Oddělení vzácných tisků knihovny.