Vybíráme
15. 7. 2025, superadmin

Jan Mládek z Hudebního oddělení Ústřední knihovny připomíná osobnosti Briana Wilsona a Ozzyho Osbourna.

Brian Wilson hraje s Beach Boys v roce 1983, Wikimedia Commons

Začátek léta 2025 s sebou přinesl dvojí předěl pro dějiny světové populární hudby. Ten první očekávaný nebyl, o druhém se vědělo poměrně dlouho dopředu. Oba ale znamenají loučení.

Duševně křehký, ale geniální Brian Wilson

Brian Wilson (nahoře) se svými bratry Carlem (uprostřed) a Dennisem (dole) při focení Beach Boys, počátek roku 1963[68], Wikimedia Commons

11. června se uzavřela životní pouť Briana Wilsona, základního pilíře a klíčové postavy legendární americké kapely Beach Boys. Tato kalifornská skupina původem z losangeleského předměstí Hawthorne patřila především v první polovině šedesátých let k tomu absolutně nejoblíbenějšímu, co nabízela tehdejší americké populární hudba. Brian Wilson byl jejím mozkem. Narodil se 20. června 1942 jako nejstarší ze tří bratrů. Oba jeho mladší sourozenci Dennis a Carl s ním o necelých dvacet let později slavnou značku založili. Dojem „rodinné firmy“ pak ještě dokonali dva zbylí členové – bratranec Mike Love a kamarád ze sousedství Al Jardine. A jen dodejme, že všemu na začátku pevnou rukou šéfoval z pozice samozvaného manažera Wilsonovic otec Murry.

V době, kdy popové výsluní pomalu ale jistě opouštěl raný rokenrol a jeho sólové hvězdy, aby se na jejich místo prosadily nové styly, se Beach Boys zhlédli v rokenrolové přímočarosti. Tu doplnili smyslem pro silnou chytlavou melodii a především vše jistili svými skvostně sezpívanými vokály. Ty se staly jedním z jejich poznávacích znamení. A protože to byli všichni typičtí doboví Kaliforňané, bylo nabíledni, o čem se bude zpívat – léto, randění, rychlá auta a hlavně surfing. Jak už bylo řečeno, muzikantsky byli zdatní všichni, ale výhradním autorem byl právě Brian Wilson.


Původní sestava skupiny Beach Boys v roce 1967 Zleva: Carl Wilson, Al Jardine, Brian Wilson, Mike Love a Dennis Wilson, Wikimedia Commons

Singly Beach Boys se hned od roku 1962 začaly prosazovat v hitparádách a Amerika měla další ze svých hudebních objevů. Písně jako Surfin´ USA, I Get Around nebo Fun Fun Fun byly jednoznačnými hitovkami. Na popularitě Beach Boys prakticky nic nezměnila ani tzv. britská invaze kapel jako byli Beatles, Rolling Stones nebo Kinks. Tak to šlo až do roku 1966, kdy se přece jen trochu posunuly chutě fanoušků i těch schopnějších interpretů. Na sofistikovanější aranže a hlubší texty úspěšně zareagoval i Brian Wilson. V kapele přepustil místo pro živé vystupování Bruci Johnstonovi a sám se dál věnoval už „jen“ skládání a nahrávání. Výsledkem bylo možná nejlepší album Beach Boys vůbec – Pet Sounds. Popularitu a tvůrčí invenci si pak kapela udržela až do konce šedesátých let (dodnes se pořád málo ví, že Beach Boys byli jedněmi z mála západních hvězd, které vystoupily i v tehdejším Československu, konkrétně v roce 1969).

Sedmdesáté roky a příchod dalších, především těch podstatně tvrdších stylů, pak už zlaté období Beach Boys utnul. Kapela nadále fungovala a vcelku úspěšně brázdila Státy se svými hity, ale už byli pouze jedněmi z mnoha, těmi bývalými. Brian Wilson pro skupinu dál tvořil, sám se ale dlouhé roky musel potýkat s osobními problémy – závislostmi a velkou duševní nestabilitou. Když se ze všeho jakž takž vyhrabal, stal se v dalších dekádách víceméně sólovým interpretem. Obklopen dalšími muzikanty svérázným způsobem vystupoval i naživo a zaslouženě nabyl statutu legendy rocku. Mimo jiné se mu podařilo po roce 2000 dokončit svůj vizionářský projekt Smile počatý už na přelomu let ´66 a ´67. Smířen se sebou samým i světem odešel Brian Wilson pár dnů před svými třiaosmdesátými narozeninami na hudební věčnost a zanechal za sebou dílo, které jistojistě přežije i do dalších období.

Démonický a vlivný Ozzy Osbourne


Black Sabbath v roce 1970. Zleva: Geezer Butler, Tony Iommi, Bill Ward a Ozzy Osbourne, Wikimedia Commons

Příběh druhého milníku zmíněného v úvodu, se původně začal psát právě v době kdy Beach Boys a spol. uvolnili místo nové generaci muzikantů. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let na rockovou scénu mocně udeřila první vlna heavy metalu a jedněmi z jejích hlavních představitelů byla od počátku birminghamská kapela Black Sabbath. Její dnes již kultovní zakládající sestavu tvořili kytarista Tony Iommi, baskytarista Geezer Butler, bubeník Bill Ward a zpěvák Ozzy Osbourne (r. 1948). Poslední zmíněný se pak během dalších desetiletí stal dost možná nejtypičtějším archetypem divoké rockové ikony pravidelně střídající vzlety a pády. Po sérii zásadních metalových alb z první půlky sedmdesátých let (Paranoid, Master of Reality nebo Sabbath Bloody Sabbath) se po prvním rozchodu s domovskou kapelou vydal na sólovou dráhu, jejíž úspěchy či neúspěchy většinou záležely na Ozzyho rozpoložení a momentální disciplíně.


Ozzy Osbourne při autogramiádě knihy I Am Ozzy v knihkupectví Changing Hands v Tempe v Arizoně, 20. února 2010, Wikimedia Commons

Tak či onak proplul osmdesátými i devadesátými roky (z té doby pochází jeho sólové hity jako Perry Mason nebo Mama, I´m Comin´ Home), přelomem století i léty následujícími jakožto uznávaná legenda s přízviskem Kníže temnot. K Black Sabbath se navíc několikrát na čas vrátil, k velké radosti svých fanoušků. Mj. s kapelou nahrál i její vůbec poslední album 13 z roku 2013. Náležitě opečováván i zároveň rázně veden svou druhou manželkou Sharon přežil Osbourne svůj životní styl až do současných let. Dnes je sice stále fandy milovanou personou, nicméně sužovanou nejedním zdravotním neduhem. A tak se světová rocková a metalová obec usnesla a uspořádala v sobotu 5. června 2025 na birminghamském fotbalovém stadionu v Ozzyho rodné čtvrti koncertní lahůdku s názvem Back to the Beginning.

V rámci akce během zhruba 10 hodin čistého času vystoupily v krátkých setech veličiny hard rocku i metalu (např. Anthrax, Pantera, Alice in Chains, Slayer, Guns N´ Roses nebo Metallica). Šlo o velkou oslavu tvrdé muziky nejen pro šťastlivce, kteří sehnali velmi rychle vyprodané vstupenky, ale i pro miliony dalších, kteří koncert sledovali přes placený live stream. V samém finále pak vsedě, nejprve se svou vlastní kapelou, vystoupil samotný Ozzy Osbourne. Oficiálně naposledy. A na závěrečné čtyři písně pak k němu na pódium nastoupili i ostatní členové Black Sabbath, aby tak zakončili a oslavili svou obdivuhodnou kariéru.

Připravil Jan Mládek, Hudební oddělení Ústřední knihovny.

Mohlo by vás zajímat

Hudební oddělení Ústřední knihovny nabízí v rámci svého fondu na CD jak tvorbu Beach Boys i samotného Briana Wilsona, tak i poměrně velké množství titulů Black Sabbath a Ozzyho Osbourna.

Atributy k fotografiím

SDÍLET NA FACEBOOKU