Husitolog a Pekařův oponent

Husitologie byla již od Palackého dob prestižním a nad jiné ctěným podoborem českého dějepisectví. S husitství se musely odborně vypořádat i persony, které k němu měly velmi ambivalentní, ba kritický vztah – jako třeba Josef Pekař. A právě s Pekařovým pojetím husitství polemizoval František Michálek Bartoš. Epochu viděl z jiného úhlu – navazoval na koncepce Palackého a Masarykovy. Podobně jako Rudolf Urbánek, jehož bádání rozvíjel, působil Bartoš jako středoškolský pedagog, až později věnoval své vědecké zkušenosti také vysokoškolským posluchačům. Přednáší Jakub Rychtar.

Pokračujeme v přednáškách o zajímavých postavách české vědecké historiografie. I po velkých osobnostech Palackého, Golla a Pekaře, nacházíme v našem prostředí neobyčejně talentované dějepisce a archiváře. Snažili jsme se o pestrý výběr těch, kteří „psali dějiny“. Vedle historika umění, kněze a teologa Antonína Podlahy, bude stát evangelický duchovní Ferdinand Hrejsa, jenž se zabýval českým nekatolictvím pozdního středověku a raného novověku či právní historik Jan Kapras. Zvláště do poděbradské epochy vetknul svá díla Rudolf Urbánek, nejen husitstvím se pak zabýval František Michálek Bartoš. František Hrubý, poslední osobnost, jíž se budeme v tomto semestru věnovat, se zabýval především hospodářskými dějinami Moravy v 16. a 17. století..