Umění manýrismu

Počátky manýrismu byly v Itálii spojeny s reakcí na vrcholně renesanční umění (Raffael Santi, Michelangelo Buonarotti). Do uměleckého projevu vstoupil subjektivní zážitek, nikoliv jen zobrazení objektivní reality (Tintoretto, El Greco). V Parmě vyrostl malíř Parmigianino, který obohatil figuru o stylizované elegantní tvary. Umělci pracovali s výrazem (expresí) čisté fantazie, kdy inspiračním zdrojem byla příroda – motivy rostlin, zvířat, plodů. S humorem sobě vlastím uplatnil tuto fantazii ve svých obrazech Giuseppe Arcimboldo, který pracoval na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Fantastická kombinace prvků dovedla umělce do nového pojetí obrazu – grotesky. Vzájemné prolnutí básnictví a malířství vyústilo přímo v poetiku „mluvícího“ obrazu, který promlouvá v symbolech, v alegorii. Mezi další významné umělce manýrismu patří bezesporu Hans von Aachen, Giorgio Vasari a Agnolo Bronzino. Přednáší PhDr. Jana Jebavá.

Pokračování cyklu:

• 10. 6. Ženy umělkyně v době manýrismu