Básníci online
Vít Janota v dálce
12. 1. 2021, WEBREDAKTOR

Rok 2020 proměnil tvář městu i lidem. Vypravili jsme se proto na nezvykle prázdná místa v centru Prahy a natočili tam autorská čtení současných českých básníků.

Prázdná místa očima současných básníků

Na videu čtou básníci v tomto pořadí: Dagmar Plamperová, Dominik Obruča, Vít Janota, Ladislav Zedník, Jakub Bukay a Josef Straka. Dagmar Plamperová a Josef Straka jsou navíc autoři celého projektu.

Básnicky vidět svět

„Nechci mluvit o sobě, ale pozorovat století, halas a klíčení doby.“
Osip Mandelštam: Halas doby in O. M.: Prózy, Odeon, Praha 1992, cit. s. 237. (přeložili: Ludmila Dušková a Pavel Kouba).

Vidět holá, oproštěná, skoro až nahá místa v jejich osamělosti, ale i kráse, je možno jen v nějaký čas, čas básnického zahlédnutí, drobného, nepatrného. V krátkém poetickém filmu vystupují básníci, kteří se umějí dívat, ucítit atmosféru míst, důvěrně známých i poprvé navštívených, a vystihnout ji. Potkali se na Mariánském náměstí, každý z nich zvolil jiné zákoutí, podle svého pocitu, momentálního naladění. Takový byl záměr, zasadit poezii do neokoukaných míst v centru města, s ornamenty historických budov, s ozvěnami náměstí a jeho bočních ulic. Hlas básníků, promlouvajících do ticha dříve rušných míst, uchopuje město jinak, tvoří z něj prostor důvěrně známý, ale hovořící odlišným jazykem. Pocit z minulého roku je chmurný, ne však depresivní, skrývá v sobě i jakousi podzemní naději a svým způsobem i radost ze zahlédnutí čehosi nečekaného, nepatrného, melancholicky krásného.

Medailony autorů

Dagmar Plamperová (1982)

Živila se jako korektorka Lidových novin, deníku Metropolitní expres a redaktorka zaniklé zpravodajské stanice Z1. Dva roky pracovala v KFC. Pak odcestovala na sever Walesu, kde strávila čtyři roky. V současnosti koordinuje dění na Mariánském náměstí – podílí se zde na organizaci kulturních akcí za Městskou knihovnu v Praze. V roce 2019 debutovala sbírkou minimalistických básní Z naší louky (Malvern). Ukázky z rukopisu Wales a dál vyšly v časopisech Souvislosti a Protimluv. Poezii publikovala také v Tvaru a na serverech Dobrá adresa, Nedělní chvilka poezie a iLeGaLit; recenze v Lidových novinách, A2 a v Tvaru. Kromě psaní maluje, zpívá a boxuje. O svém vnímání prázdných míst napsala krátkou báseň v próze:

„Dnes hledám nepatrný pohyb, nechci mluvit o sobě, ale musím. Město zarůstá tichem. Pozoruju tóny samot věcí, stromů, zvěře. Té, která se skloněnou hlavou přichází k zapečetěným příbytkům a říhá. Chytám se stébel zvuků odchlípnutých z útrob domů. Vedou mě k větrolamům, do kterých bezmoc větru kvílí, marně se snaží přepadnout přes okraj polí. K opuce zubatých minulostí, hladovějících po nářcích. Apoštolové vycházejí častěji, kynou kopím pochybnosti, hrozí sekerou, holí, odemykají a zamykají nebe modravým klíčem, asi na znamení věrnosti, na pokyn věčnosti, pro niž tohle století najednou nemá slov.“

Dominik Obruča (1992)

Básník, prozaik, autor absurdních dramat, fotograf. Studoval na Katedře rozvojových a environmentálních studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pobýval ve Spojených státech amerických, v Indii, Itálii, na Slovensku, na Balkáně pomáhal uprchlíkům. V roce 2019 debutoval básnickou sbírkou Když jsem byl člověkem (Malvern, 2019). Více informací na dominikobruca.eu.

Vít Janota (1970)

Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, vystřídal různá zaměstnání, nyní pracuje jako programátor. Je ženatý a má dvě děti. Vydal básnické sbírky K ránu proti nebi (Dauphin, 2002), Fasování košťat (Dauphin, 2004), Praha zničená deštěm (Dauphin, 2006), Miniová pole (Dauphin, 2008), Jen třídit odpad nestačí (Dauphin, 2011), Noc a déšť (Dauphin, 2013) a Víkend v jakémsi Švýcarsku (Dauphin, 2016). Je zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích. Žije v Praze.

Ladislav Zedník (1977)

Literární publicista a básník. Literární reflexe uveřejňuje nejčastěji v časopisech Host a Tvar. Vystudoval geologii a paleontologii na Přírodovědecké fakultě UK, poté čtyři roky pracoval v České geologické službě jako mikropaleontolog. Po ukončení výzkumných aktivit pět let pracoval ve školství. Od roku 2013 vede s Radkem Labuťou Interaktivní muzeum Trilopark v Praze. V letech 2009–2013 spravoval rubriku Hostinec v časopisu Host a dlouhodobě byl aktivním redaktorem kulturního magazínu Totem. Publikoval sbírky básní Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (Argo, 2006; nominace na cenu Magnesia Litera), Neosvitly (Argo, 2012) a Město jeden kámen (Dauphin, 2015), za kterou v roce 2016 obdržel cenu Magnesia Litera za poezii.

Jakub Bukay (1976)

Básník a příležitostný recenzent vystudoval českou literaturu na Slezské univerzitě v Opavě a dlouhodobě spolupracuje s redakcí ostravského nakladatelství a kulturní revue Protimluv. Žije v Praze, kde se živí jako novinář.

Josef Straka (1972)

Básník a prozaik, organizátor literárního života. Je autor dvou básnických sbírek a… jiné časy (G Tisk, Liberec) a Proč. (edice Tvary, TVAR, Praha), které vydal v devadesátých letech, a čtyř knih básnicko-prozaických textů: Hotel Bristol (2004), Město Mons (2005), Kostel v mlze (2008), Malé exily (2014) a Cizí země (2018) všechny vyšly v nakladatelství Cherm. V letech 2000–2008 pracoval, a od podzimu 2015 znovu pracuje v redakci časopisu Weles. Od roku 2008 organizuje a moderuje literární večery a diskuze v rámci mezinárodní festivalu Den poezie a od roku 2010 organizuje literární a vzdělávací večery a autorská čtení v Domě čtení Městské knihovny v Praze.

Text a medailony: Dagmar Plamperová, foto Městská knihovna v Praze.