Vybíráme
11. 10. 2022, WEBREDAKTOR

Václav Drašnar z Oddělení pragensií píše o historii Sokola. Letos je tomu 160 let, kdy byla tato tělovýchovná organizace založena.

„Na celé té věci je nejdůležitější síla té prvotní myšlenky. Jakoby se rozklenula… a spojila v sobě nejen lidi různých sociálních vrstev, majetků, vyznání, ale dala impuls i jejich skutkům“, napsala v povídce Hrdinové všedního dne známá spisovatelka a méně už známá cvičenka Sokola Kateřina Tučková. Tip! Půjčte si knihy o Sokolu v katalogu nebo si projděte výběr na konci článku.

Ve druhé polovině devatenáctého století nastal rozmach českého národního života. Projevil se mj. existencí různých spolků. Jedním z nich byl Sokol, založený v r. 1862 Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem v Malýpetrově tělocvičně české reálky v Panské ulici. Název i spolkový znak měl symbolizovat sílu a svobodomyslnost. Mezi jeho členy patřily tehdejší vynikající osobnosti; vřelý vztah k této organizaci měl např. vědec J. E. Purkyně, spisovatelé K. Světlá a J. Neruda nebo etnograf V. Náprstek.

Paže tuž, vlasti služ


Pomník ke 150. výročí založení Sokola autorů Karla a Petra Holubových

Nezůstalo ale jen u tužení paží a sokolských „silocviků“ – zakladatelům šlo o harmonický rozvoj těla i ducha. Na něj navazovala snaha o národní (a později i státní) emancipaci a etická výchova: od prosté disciplíny až po ideu všelidské vzájemnosti. Fügner prosadil oslovování „bratře“ a „sestro“, a v organizaci se tak stíraly sociální, politické a jiné rozdíly. Sokol byl rovněž průkopníkem v emancipaci žen.

Samostatnou kapitolu v jeho činnosti tvoří kulturní a vzdělávací činnost. U sokolských jednot fungují vzdělavatelské odbory, v sokolovnách se dodnes hraje ochotnické divadlo i loutkové divadlo pro děti. Masovým fenoménem byly v době, která neznala televizi ani počítače, sokolské biografy. Jejich provozování se často vyplatilo i ekonomicky. Například nedávno rekonstruovaný vršovický biograf Vzlet kdysi z velké části vydělal na novou budovu Sokola Vršovice.

„Bez sokola by nebylo legií a bez legií by nebylo Československa“, vyjádřil se o významu této organizace při vzniku Československa TGM. Také díky sokolům proběhl 28. říjen 1918 pokojně. Řada z nich se po návratu do vlasti převlékla z rakouského válečného mundúru rovnou do sokolského kroje a vytvořila první naše pořádkové a následně vojenské a policejní jednotky. Za okupace považovali nacisté Sokol za nejnebezpečnější českou organizaci; sokolové skutečně tvořili svébytnou a podstatnou část odboje a tisíce jich za vlast položilo životy. 8. říjen je v této souvislosti významným dnem ČR – Památným dnem sokolstva. V tento den podepsal R. Heydrich výměr o jeho rozpuštění. Následovaly deportace špiček organizace do koncentračních táborů, odkud se 93 % deportovaných už nikdy nevrátilo. Sokol byl trnem v oku i minulému režimu, postoj k němu vyjádřilo heslo, skandované na sletu v r. 1948: „Nikdo nesmí diktovat, koho máme milovat“. A tak se Česká obec sokolská v r. 1952 dočkala na dlouhé desítky let svého zrušení.

Kdepak trenky – šaty od Mánesa


Sokol v kroji

Dnes se při sportu nebo pobytu v přírodě běžně nosí odpovídající oblečení. Nebylo tomu tak vždy. V dobách vzniku Sokola se cvičilo v kalhotách a v košili a na výlety se chodilo se zpěvem a v sokolském kroji. První podobu sokolského kroje navrhl sám J. Mánes, postupně se přidaly úpravy F. Ženíška a další. Tradiční slavnostní sokolský kroj tvoří tzv. kajda (sako se stojacím límcem) s čamarovou šňůrou (původem z Polska), garibaldiovská červená košile a rajtky. Na hlavně nosí sokolové čapku, která původně vycházela z černohorské „kapy“. Oblečení mělo svoji symboliku – evokovalo svobodomyslnost a myšlenku slovanské vzájemnosti.

Výřit, sot, přemet, výmyk


Venkovská sokolovna na Novém Hrádku v Orlických horách

Komu by dnes přišlo na mysl, že ještě v půli devatenáctého století neexistovala slova jako přemet, výmyk nebo podřep? Stejně jako řada dalších byla totiž vytvořena až Tyršem. Ústrojně a úspěšně – dokonce tak, že některá převzala např. polština. Není se co divit, když v názvoslovné komisi seděl kromě Tyrše třeba i K. J. Erben. U řady sportovních termínů už ani nevnímáme, že jsou vlastně „umělé“, jiné, jako třeba výřit nebo sot, se nakonec „nechytly“. Ony se ale nechytly ani některé archaické tělocvičné disciplíny, jako např. skok do hloubky.

První sokolovna vznikla v Praze v roce 1863 v dnešní Sokolské ulici a dodnes je sídlem Sokola Pražského. Fügner se pro její vznik zadlužil doslova až po uši. Jistě by ho těšilo, že v dalších letech byly, z nadšení, členských příspěvků a svépomocí, vystavěny stovky dalších sokoloven. Ve městech, městečkách i na vesnicích se jich zachovalo asi 750 – od monumentálních paláců až po skromné budovy. Zejména v menších sídlech dodnes tvoří centra nejen sportovního, ale i veřejného a kulturního života. Poskytují také zajímavý průřez architektonickými styly (od historizujícího přes secesní až po funkcionalistický) i klíčovými okamžiky našich dějin. V jedné ze sokoloven – té prosecké – ukrývali výstroj a přespávali J. Gabčík a J. Kubiš.

Opravdu zvláštní chlapík


Graffiti streetartisty Michala Škapy před malostranským Tyršovým domem

Letos uplynulo také 190. let od narození spoluzakladatele Sokola dr. Miroslava Tyrše. Připomeňme si, opět v podání K. Tučkové, tuto neobyčejnou osobnost: „zvláštního chlapíka s knírkem a kozí bradkou, takového hloubavého podivína, potácejícího se mezi světem umění a světem sportu. Jak se mu vůbec podařilo tyto dva světy skloubit? Vždyť si přímo odporovaly. Ale v nitru toho mladého snílka, který se ještě na gymnáziu podepisoval Tirsch, přece jen ne. Tam nad všechny dojmy vysoko čněla socha řeckého Diskobola, svalnatá, zdatná a krásná… A přitom měla tak oduševnělý výraz v obličeji, plný pochopení mnoha dalších tajů a krás života. Literatury, hudby, umění“.

Tyrš byl nejen sportovcem a organizátorem, ale také filozofem a profesorem estetiky na Karlově univerzitě. Jako člen soutěžních porot měl vliv na výzdobu řady pražských objektů. Bez něj by se na Národním divadle nevzpínala antická triga a také sochařská výzdoba nedalekého Palackého mostu by vypadala jinak – a sotva lépe. O Tyršově skutečné všestrannosti svědčí i to, že rozpoznal hodnotu veršů středověkého perského básníka Džaláleddína Balchího Rúmího, přeložil je a publikoval v časopise Květy. Víc než 100 let před tím, než se Rúmí např. v USA stal jedním z nejčtenějších básníků.

Dodnes se desetitisíce sokolů ve volném čase, zadarmo a bez patosu věnují veřejnému životu, kultivaci mládeže i jeden druhému. Přesně v duchu sokolského hesla „Ni zisk, ni slávu“, které se v dnešní době zdá pocházet z nějaké vzdálené, cizí planety. To se Tyršovi s Fügnerem a jejich následovníkům povedlo. A dodnes daří. Už 160 let.

Připravil Václav Drašnar, Oddělení pragensií.

Výběr z knih a hudby o Sokolu

Tip! Hudbu nemusíte poslouchat jen na Youtube. Městská knihovna nabízí registrovaným čtenářům poslech z online databází. Zde si mj. můžete vyslechnout sokolské pochody např. z databáze Alexander Street.

Ilustrační obrázky pocházejí z archivu Václava Drašnara vyjma obrázku v perexu, který pochází z Wikimedia Commons (Autor: Šechtl and Voseček – http://sechtl-vosecek.ucw.cz/…f_sokol.html, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?…).