Každoročně pořádáme setkání všech fantazáků tělem i duší, a říkáme mu CONiáš. Během pandemie koronaviru byla knihovna zavřená, ale my se rozhodli uspořádat dva online „cony“. Přinášíme vám malé ohlédnutí.
Do června 2020 můžete ve foyer pobočky Opatov navštívit výstavu fotografií Jaromíra Čejky s komentáři spisovatelky a publicistky Hany Pachtové. Výstavu můžete „fyzicky“ zhlédnout do 6. června 2020 nebo si fotografie můžete virtuálně prohlédnout v našem článku.
„Existují hlásky, které zrazují.“ Možná i proto se před lety Olga Slowik „přestěhovala do nové řeči a nikdy nevybalila kufry.“ Smíme ji navštívit a pěkně s ní pobýt.
Romantický román v dopisech líčí lásku mladého muže, který miluje ženu svého přítele a protože nevidí ze situace žádné morálně únosné východisko, rozhodne se vlastní rukou zemřít.
Metodická příručka pro lektory a školitele mediace. Představuje užitečný nástroj pro práci se studenty; vedle obecných doporučení (obsah, struktura osnov kurzu) se věnuje i praktickému nácviku (simulovaná mediace).
„Když medituješ, hledě do tváře smrti, básně se píší samy.“ Když ale vychýlené srdce usadíš nepřesně, poezie roztepe vše kolem o nebe nepravidelně. Max Ščur čte z básnické sbírky Arytmie své Ústraní.
Básník upíjí ryzí nektar fantazie a vypráví příběhy, které svou roztodivností opilují slova jinými významy.
Fantastický román s bizarní kriminální zápletkou, filozofickým přesahem a zcela originální imaginací.
Město dominuje novým. Nové renovuje minulost, přejmenovává ji, chrlí nová a další jména. To, co drželo balanc, je rozkopané; to, co platilo kdysi, neplatí. Ano, tati, bylo to tady. Není. Nejsi ani ty. Ale kroky si cestu do naší krajiny pamatují.
Nejslavnější román proslulého amerického spisovatele je obrazem života nejbohatších vrstev americké společnosti v době po první světové válce.
Autor – profesor na Harvard Law School – se v publikaci zabývá udržitelností současné podoby práva duševního vlastnictví v době Internetu. Argumentuje, že nynější úprava nálehavě potřebuje změnu, zároveň naznačuje cesty dalšího možného vývoje.
Linearita času je nevyhnutelná. Den nezastavíš. Plyne jako řeka, do které nelze vstoupit dvakrát, ale do které je možné podívat se pokaždé jinak. Román-poezie Jana Štolby čas pozastavuje vzpomínkami, nořícími se, splývajícími i ztěžka se nadechujícími v dané přítomnosti.
Za klíční kostí číhá na zlomení to křehké, lámavé. Ze sálu, kde se stáří převléká do obleků života – Eliška Kremlová.
Sbírka povídek o pocitu lidské nedokonalosti, který zcela zásadně ovlivňuje přirozené citové vztahy.
Přirozená lyričnost Dagmar Plamperové nás přenese do mytického Walesu, kde je „jaro namíchané z podzimu“, kde se „déšť na ulicích pase v hustých vrstvách“ a kde „turisté dávají vale zbytkům barbecue“. Nahlédneme do subtilních krajin její knižní prvotiny, ve které básnířka „sází jahodníky jako protest proti dočasnosti“.